Drunk and cutting.

Neděle v 10:33 | Danneel |  Články
Právě jsem se vyhrabala z postele. Spala bych asi dýl,ale vzbudila mě jedna z našich koček.
V noci jsem se pěkně opila a nějak si chci sesumírovat to,co jsem vyvedla. Asi bych to postla už v noci,ale jaksi jsem se nemohla přihlásit a vyčerpala tak počet pokusů. Dala bych všechno za to,že jsem heslo psala správně,ale je možný,že tím alkoholem jsem to prostě správně neměla.
No nic.
Protože se trochu motám ještě teď,tak mám na stole kafe. Špatně mi není a to je jedině dobře.
Chtěla jsem si udělat fajn večer,pustila jsem si film,dala si svůj oblíbený čaj a popcorn. Zhruba za 15 minut přišel táta,jestli na něco nemůže koukat se mnou,protože v televizi nic není a mohli by jsme si něco pustit v té mojí velké televizi.
Aby jste rouzmněli-nedávno jsem si koupila do pokoje televizi s úhlopříčkou 139 cm,takže mi tam na ni rodiče chodí jako do kina. :D
Tak jsem souhlasila a pustila tátovi jeho oblíbený film,on však za chvíli usnul,takkže to po mém probuzení vzdal a šel spát.
Byla jsem odhodlaná si dokoukat svůj původní film a tak jsem si to všechno zas naštelovala zpátky. Opodál jsem měla lahev s Martini. Občas si dávám skleničku nebo dvě,buď jen tak nebo s tonicem. V láhvi ale už moc nebylo. Respektive to mohla být tak větší čtvrtka,ale jak je ta láhev širší,tak to stejně asi málo nebylo. No abych to neokecávala-prostě jsem si to vzala a pila to rovnou z flašky s tím,že to dojedu,že tam toho moc není. Když už jsem se z toho opila a chutnalo mi to víc,tak už jsem vůbec nepřestala,přestože mi bylo jasný,že to málo zrovna není.
Na film jsem koukala,ale nějak ani nevím,jak dopadnul. Vím,že jsem ho dokoukala,ale co tam bylo... Asi jsem byla moc zaměstnaná jinou činností.
Nevím proč ani jak mě to napadlo,ale měla jsem chuť dát prostor žiletce. Většinou si beru nůžky a jsem pěkně v háji když to dělám,teď to ale bylo jiné. Chtěla jsem vidět krev a to s nůžkami moc nejde. Když jsem se řezala,tak to ani nebolelo, Spíš to jen tak jemně škrábalo a vlastně mi to nebylo vůbec nepříjemný,takže jsem pokračovala,dokud mi na vymezeném prostoru nezbylo místo. S výsledkem jsem byla spokojená. Tolik krve se ještě po mých řezancích neukázalo. Nechala jsem to být a po skončení filmu,jsem to šla umýt a dala na to kysličník a následně krém,aby to netáhlo. Je komický,že i opilá jsem takhle důsledná. Co mě překvapilo bylo,že když jsem si mokrým kapesníčkem tu zaschlou krev otírala,tak změnil barvu na červeno. To až tak? Divila jsem se pro sebe. No takže tak. Chvíli jsem poslouchala muziku a pak šla spát.
Dnes to vlastně nebolí a ani to nijak hrozně nevypadá. Ale nechápu,jak se to mohlo z mého poklidného večera,dostat až sem. Foto máte níže.

 

I don´t know... something.

Neděle v 0:31 | Danneel
Dlouho jsem nenapsala. Teď to je 4. měsíc. Nebyla chuť,nálada...Nic. Asi se ani nezměnilo moje myšlení. Pořád se zabývám tm samým-svojí neutěšenou situací mojí nálady. Bylo pár stresových situací...Pár dobrých. S tou mojí kamarádku z práce jsem se dost skamarádila,což je velmi dobré. Teď do práce nechodí kvůli úrazu a tak chodím na návštěvu já za ní.Občas jsme si povídaly do noci...Řekla jsem jí o své minulosti. Chápe mě,vyslechne mě,když potřebuju a snaží se mi pomoct. Dost se to naše přátelství od té doby prohloubilo. Dokonce stihla mít svatbu a já byla družička. :-)
Ale nápor na moje nervy se moc nezmírnil. Tenhle týden skočila v jednom městě,4km od mé vesnice,holka,z 6. patra. Vždycky mě to zasáhne. Byla na místě mrtvá.
Celkem jsem to rozdýchávala,nemluvě o debatách kolegyň v práci,které se Vás do očí ptají,jestli chápete,jak si to může někdo rozmyslet a nakonec to i udělat. No chápu. Víc,než si myslí.

No,abych nebyla jen mrzutá...Rok sice uplynul na můj vkus až nezvykle rychle,ale stačila jsem si najít dalšího koníčka a tím jsou luxusní svíčky a spíše bytové vůně,značky Yankee Candle. Aalespoň se mám teď zase na co zaměřit. Je to moc pěkný a voňavý koníček. Taky drahý. Ale pokud mě ty peníze tímhle způsobem trochu rozveselí,tak proč si je držet jen tak v peněžence,že. Teď o výplatě plánuji jednu větší objednávku,tak se moc těším.
Snad se i Vy máte v mezích možností dobře.



Help here fucking suck.

1. července 2018 v 23:05 | Danneel |  Články
Ano,pomoc v česku,co se mentálního zdraví týče,podle mě stojí za velký,smradlavý hovno.
Když jsem se rozhodla chodit k psychiatričce,doufala jsem,že mi dá nějakou diagnózu,proberento se mnou a možná mi dá i nějaký prášky,ale spíš jsem si připadala,jako kdybych si to celé vymyslela. Nepomohla mi a tak jsem tam přestala chodit.Napsala jsem do pár online poraden a všichni byli mírní nebo normální. V tom stylu " a,ano,tohle je běžné,projděte se,sportujte a budete v pohodě." No super. Na to,že jsem se skoro zabila,jsem moc podpory nedostala. Jako bych byla lhář. Aa začala jsem se řezat,ale to už víte. Slíbila jsem kamarádovi,co to dřív taky dělal,že s tím přestanu,ale nějak to nejde. Nedávno jsem to udělala znovu. A co. Je mi potom líp a je to způsob,jak se nezabít.Blbej,ale nějakej.
Ono s pomocí od lidí kolem to taky není extra slavný. Jako by to každý přešel mávnutím ruky,přitom pro mě to představuje zásadní problém mé existence. Jako milník nebo tak. Jako cejch,který už ze sebe neodpářu. Poslední dobou-no vlastně od toho zatraceného momentu-nedělám nic jiného,než že přemýšlím nad tím,jak mi je. Víc nebo míň mizerně než včera? Nevím,co s tím mám dělat. Napsala jsem na další poradnu,zda je to normální a zvládnu to sama a nebo jestli potřebuju odbornou pomoc. Odpověď je do 3 pracovních dnů. No to je pecka. Já vím,že toho mají ti doktoři hodně,ale neměly by být zřízené speciální online linky,pro okamžitou pomoc? Někdy je to rozhodující a každý nemůže nebo nechce volat na krizovou linku.
Nedávno jsem byla u té druhé kamarádky,o které jsem tu psala,do dvou do rána. U té,co je hodně upřímná. No a...Nějaknto ze mě vypadlo. Byla v pohodě,je prý jedinná z rodiny,kdo nechodí k doktorovi přes hlavu. Ale přišlo mi,že to nebere tak vážně...Možná jsem jenom zbytečně dramatická,ale já bych opravdu čekala..já nevím...něco víc.
Založila jsem si nový twitterový účet,kde si můžu vesele a anonymně psát co mám na mysli,jak se mi zlíbí. Dokonce jsem tam psala,že i kdybych si v davu dala pistoli k hlavě,tak se všichni otočí a nechají mě to udělat. A lidi to viděli. A nic. Průběžně celý den tam posílám zprávy,jak se cítím. A nikdo nic. Žádná podpora,pomoc,nic. Nulová reakce, Není divu,že se lidi nakonec zabijou. Vidí,jak jsou vše jedno,jak vidí,jen to nejhorší,co kdy udělali a jak nikdo nemá zájem je zachránit. Aa občas i já,i když vím,jak je to špatně a že je to nemoc,že bych ublížila rodině,i přesto všechno si občas říkám,že jsem to tenkrát měla udělat. Měla jsem se o to třeba pokusit. I přežitý pokus o sebevraždu by byl možná brán vážněji než jen plánovaná a nedokončená sebevražda. Je to jenom myšlenka a nevykonaný čin. Nic se vlastně nestalo,tak proč se starat,že? Možná,že kdybych si tenkrát ty žíly podřezala a probrala se v nemocnici,všichni by se chovali jinak a snažili by se pomoct nějak víc. A možná taky ne. Jen mě to prostě občas napadá..Co by se stalo,kdybych se o to opravdu pokusila? Bylo by to snad pro ostatní něco, s čím už by se zabývali? Nevěděla jsem,že je to nemoc. Teď už to vím. Je to jiné. Ale kdybych to tehdy udělala,mohlo to být taky celé jinak...
 


How's it going?

13. května 2018 v 0:33 | Danneel |  Články
Budu pokračovat odpovědí na otázku v názvu. No,s kamarádkou se to dalo zase do klidu. Mluvila jsem s ještě jinou kamarádkou a ona mi řekla,ať se prostě chovám normálně. Sice jsem se musela chvíli na sílu snažit,ale nakonec to bylo dobré. Tak doufám,že žádnou podobnou situaci už mít nebudeme.
Nedávno jsem si také dělala placený psychiatrický test. Takový,který zkoumá všechny možné poruchy...Řekla jsem si,že 100 kč vyhodím i za jiné kraviny,tak pro jednou investuji do sebe a uvidíme. Bylo tam toho víc,některé ty věci vůbec neznám...Ve vysvětlivkách ale bylo,že některé symptomy souvisí s druhými,takže pak člověk získá víc diagnóz najednou...Prostě všechno se vším souvisí. Měla jsem tam hodně depresivní znaky,uzkostné poruchy,sociální fobii náznak k sebevražedným sklonům (no to je fakt novinka) a možná nějaká příznaky na schizofrenii. Moc hezký. Opravdu jsem odpovídala jak nejlépe to šlo a hlavně tak,jak to platí teď a ne jak to platilo dřív. No mezi námi,kdybych ten test dělala v mém nejhorším období,bylo by to červené asi všechno. Je ale pravda,ze schizofrenie mě napadla,ale ne jako diagnóza...Ona to totiž není rozštěpená osobnost je to trochu něco jiného...No každopádně jsem si do toho sama vnesla zase alespoň trochu světla,ale samozřejmě se na tom diagnóza postavit nedá. Ale měla jsem dobrý pocit z toho,že jsem jednou udělala taky něco pro sebe,v tomhle směru.
Poslední dobou jsem to měla takové víc stresující,ale hlavní zdroj jsem už snad na dobro odštípla. Jedná se o mou "babicku" (matku mojí mamky ) a obě jí fakt nesnášíme. Dobře já asi víc. Asi tak před 4-mi měsíci se hrozně pohádala s mamkou,až z toho byla chudak moje mamka na infarkt. Řekla jsem jí ať jí na nic nereaguje a to taky udělala. Dlouho se nic nedělo,až teď v pondělí se ozvala. Mě. A myslela si,jak mě nepřitáhne na svou stranu. Takže jsem s ní vyběhla jednou pro vždy. Bylo to psanou formou. Nebyla jsem na ni sprostá,jen jsem jí v klidu vyčetla všechno,co mi kdy udělala. Stejně to nepochopila. Bohužel. Takovou osobu já u sebe nechci. A ani mamka ne. Nejdřív si myslela že by jí dala ještě šanci,když se omluví,ale když si přečetla,co mi ta babizna odpověděla,došlo jí,že se nezmění. A já jsem fakt ráda,že se s ní už nemusíme zaobírat,protože to byla snad jediná osoba,která mě dokázala vytočit z nuly na sto. Je to smutný,ale jinak to nejde.
Dneska jsem zase natrefila v krámu na jednu spodinu společnosti v podobě nějaké růžové fifleny,která na mě byla drzá a když jsem jí na to odpověděla,protože si tohle samozřejmě nenechám líbit,udělala ještě uražené "tsss". Já Nevím,tyhle idioty snad přitahuju nebo co... Blbý je akorát To,že i když jsem rozhodnutá se ozvat a dokonce to i udělám,tep mi vyskočí nahoru a začnou se mi klepat ruce. Jestli to nemá na svědomí nějaká ta uzkostná porucha....Každopádně to je hrozně otravný. Vypadá to,že se bojím si za tím stát. Nojo co už člověk nadělá... Ale štve mě to,protože ona už na tonurcote dávno zapomněla a mě to ještě teď v noci vytáčí. Prostě se nesmím zaobírat těmahle existencema. Ale můj organismus mi teda moc nepomáhá... Snad to časem zvládnu kočírovat.

The last story...next chapter.

22. dubna 2018 v 22:22 | Danneel |  Články
Tak tedy pokračování od posledního článku.
V úterý jsem pro kámošku přijela,jak jsme byly domluvené. Sedla si,pozdravily jsme se a zase nastalo hrobové ticho,které rušilo jen autorádio. Když jsme dojely,zeptala se mě,jestli jsem v pohodě,tak jsem jí řekla že jo a ona,jestli na ni nejsem nějak naštvaná...No samozřejmě že jo,ale to jí přece nebudu říkat,ještě by se naštvala nanovo. Ona mlčí,tak já taky a co jako.
Dneska to samý,přibližně akorát se mě znovu ptala co mi je a že se se mnou cítí nepříjemně...Pff no to je teda dobrý,ona začne s mlčením a já jsem ta divná... No nic. Ve čtvrtek měla naplánovanou dovolenou a já zase na pátek,za což jsem byla docela vděčná,protože nebudu mít v autě dusno a v práci bude taky klid. Když se se mnou ve středu odpoledne loučila,řekla mi "tak se měj hezky,užij si volno,a..." a větu nedořekla. Píchly jsme si odchod a ve vchodě se od ní ozvalo "tak ahoj" a šla. Úplně se mi ulevilo,když odešla a to se mi s ní fakt nestává. Ten den večer měla jít s naší společnou kamarádkou z práce na zumbu. Myslela jsem si,že jí třeba něco řekne a byla jsem odhodlaná se jí ve čtvrtek zeptat. Když ten den přišel,sváděla jsem dobrou půl směnu boj sama se sebou,jestli se mám zeptat nebo ne. Příhidně jsme zrovna seděly vedle sebe,takže byla ideální příležitost. Už jsem to pomalu vzdala,ale pak jsem chopila příležitost a zeptala se. Druhá kámoška na mě koukala jak právě vyoraná myš a nechápala a kroutila hlavou,že je to divný. "Ona má někdy takový nálady." řekla mi. To já samozřejmě dobře vím. Fakt ale,že jí nic neřekla,mě lehce rozhodil. Co si o tom mám myslet? Kamarádka mi poradila,ať se chovám normálně,tak se prostě budu snažit už nevysílat negativní vlny,mám už stejně pocit,že jsem to schroupala...Ten oddych od sebe navzájem mi přišel fakt vhod.
Na facebooku mi něco lajkla,takže to beru jako dobrý znamení...I když ona by v tomhle případě asi nic takovýho neslučovala...Museli by jste jí znát,aby jste věděli,jaký má myšlenkový pochody. No,uvidím zítra,jestli si řekne o odvoz. Když ne,budu muset napsat já-pro jistotu. Snad to už bude v pohodě ,protože je to fakt dost npříjemný. Nezbývá než doufat. Celé volno jsme se modlila aby ta kámoška s ní hodila řeč a nějak se to třeba vyřešilo,ale to se asi nestalo...

Danneel

Fucked up day.

16. dubna 2018 v 17:39 | Danneel |  Články
Měla jsem fakt debilní den,takže jsem nasraná a musím se trochu vypsat.

O víkendu jsem zjistila,že je na mjí trase do práce objížďka a protože vozím ještě kamarádku,napsala jsem jí,že vyrazíme dřív.
Říkala jsem jí,jak jsem se o téhle komplikaci dozvěděla ač nereagovala,za což bych jí teda někdy fakt dala ťafku,zdálo se být všechno v pohodě. Trasa,kterou jsme jely pro mě není tak známá a ještě k tomu ráno lilo,takže v té tmě toho člověk moc neviděl.
Zastavila jsem na křižovatce,kde jsem měla dát přednost autům,co jedou jakoby kolmo ke mě. Viděla jsem,že jede auto,sice bylo daleko,ale rozhodla jsem se raději počkat,abych náhodou neudělala nějakou kravinu. Hned jsem si vyslechla "proč nejedeš" a troubnutí od auta vzadu. Moje vysvětlování,že raději počkám,než abych něco vyvedla, zřejmě neodlo na úrodnou půdu a zbytek cesty moje drahá kamarádka byla zticha. Rozumějte-normálně se bavíme furt,ona je teda trochu svérazná a co na srdci,to n jazyku,ale je to v pohodě. V autě byla možná zticha,aby nějak nezavdala příčinu k dalším neshodám,i když mi bylo jasné,že nesouhlasí,ale já si to prostě ve svým autě budu dělat po svým. Když leje a kvůli světlům dalšího auta nic nevidim,tak asi radši počkám ne?
Celý den v práci byl tím pádem na hovno. Chodíme spolu i na záchod a to neřekla ani píp,o svačině to už bylo trochu lepší,protože jsme se bavily ještě s jednou holkou,ale pak už zase děs. Ptala se mě akorát jestli chci jet stejnou trasou,že by jsme mohly jinudy a ona by to došla pěšky,zhruba kilák. Opět lilo jako z konve. No řekla jsem jí,že neže je to lepší tudy,protože na druhou stranu je úzká silnice. Tak tedy chtěla alespoň vyhodit na náměstí,aby se prošla. To jí vqřim,když je hezky,ale když leje? Prej jí to nevadí-no bude mokrá,tak uschne. Paráda. Lidi,fakt jsem se snažila navázat smysluplnou konverzaci,ale ona se prostě vůbec nechytala. Tak jsem teda už neříkala nic,ae nasraná jsem. To jako mělo co bejt?Takovýhl dusno vyloženě nesnáším. To ať si madam zkouší na někoho jinýho. To jsem teda zvědavá,jak to bude vypadat zítra. Ráno ji mám totiž zase vyzvednout.

Again and again and again.

30. března 2018 v 18:57 | Danneel |  Články
Celý týden jsem se těšila na prodloužené volno. Myslela jsem,jak si doma neuděláme pěkné Velikonoce,pustíme si film a bude svatej klid. Klid je totiž o,co teď potřebuju nejvíc.
Můj debilní otec je však zřejmě jiného názoru. Nejenže byl nemocnej a už z toho byla katastrofa první třídy,což zahrnovalo i sprosté nadávání na kašel ( jako kdyby mu to nějak pomohlo,že ),ale ke všemu byl protivnej jak malej harant. No měla jsem ho dost a tenhle týden k tomu odpolední. Těšila jsem se,že se alespon vyspím a budu mít trochu klidu,než odjedu do práce. Opět ne. A opět mi ten klid narušil. Já spim,on si zapne noťas a pak tam začne nahlas nadávat na politiky,takže mě vzbudil. Když jsem si k obědu dávala rozmrazit do mikrovlnky poslední dva knedlíky s masem a tácek od nic jsem hodila do koše,dostala jsem seřváno,že to mám dávat do plastů. Nojo,jeden tácek,tak se poser třeba. Nakonec jsem byla ráda,že do té práce jdu a modlila jsem se,aby on už do ní taky vypadnul. Což se sice povedlo ve středu,takže jsem zbytek dvou dnů měla v klidu,ovšem dnes se klid opět nekonal.
Jen tak pro zajímavost-ve čtvrtek ráno mi řekl,že kočky vyhrabaly hlínu z kytky. Neměla jsem čas to uklízet,což jsem mu řekla a šla jsem do práce,zatímco on,pan NA SMRT nemocný,si zapnul počítač. Dneska nejenže tu lítá jak to hovado a uklízí celej byt,na což jindy ani nehrábne,za to kritizovst umí,to mu jde,tak po mě chtěl tu hlínu uklidit. Měla jsem za to,že když to našel,tak to zamete,ale nééé,pán lord je přece nemocnej,tak se na to vysral a ještě mi vyčet,že se to samo neuklidí. Mám ho fakt dost. Takže místo toho,aby jsme měli pěkný velikonoce,se u nás sprostě nadává a řve,najednou se tu uklízí celej den a do toho on zhnuseně,že se mu chce blejt a vadí mu na zemi i hračka pro kočky.
Pro mě za mě se klidně poser,zeser a zeblej,třeba z tebe pak nebudou padat takový hovna a nebudeš jenom otravná část dne. Je dost paradox,že na tý odpolední jsem měla víc klidu než doma. Nervy už mi zase hrajou a mám chuť na všechno dohromady-pořezat se,zkouřit se,opít a nevědět o světě. Pak se strašně diví,že s nim nechci dělat žádný aktivity.

Tohle mě momentálně trochu hází do klidu,ale je to jen malá náplast.

This was never my world, you took the angel away
I killed myself to make everybody pay...


Cigarettes vs. Herbs

13. března 2018 v 11:33 | Danneel |  Články
Cigarety. Momentálně nemám žádné v dosahu. Ne,že bych nemohla sednout do auta a dojet si pro nové,to mohla. Mám teď odpolední,takže by to tak složitý nebylo. Před mamkou si je kupovat nechci,sice ví,že si občas dám,ale prostě je mi to blbý,ani před ní nekouřím. Jenže,když tu krabičku mám,tak si zapálím alespoň jednou denně.Prostě neodolám. Uklidňuje mě to,baví mě to...Jenže když je nemám,tak prostě nekouřím,což je pro moje zdraví určitě lepší a navíc absťák nemám. Určitě nechodím a neokusuju doma skříně...I když ty cigarety mám,jsem schopná klidně týden,či dýl nekouřit-to záleží vždycky na situaci,až budu sama,tak si můžu dát. Občas si ale na cigaerety vzpomenu,třeba když jsem nervózní. Takže jsem přemýšlela nad tím,že by bylo dobré,zkusit ty cigarety něčím nahradit. Hlavně něčím zdravějším.Něčím,co můžu mít po ruce pořád a dát si to třeba i v práci,když mě něco vytočí,nebo jsem nervoźní. Teď určitě čekáte,co ze mě vypadne. :D

Vymyslela jsem bylinné dropsy Ricola.

Pro začátek musím říct,že bonbonům jsem nikdy nijak neholdovala,ani jako dítě. Přijatelné byly Bon Pari a to ještě jen ty červené,nebo Hašlerky. Taky jsem měla ráda malinový Energit. A to bylo tak všechno. Od základní školy jsem v podstatě žádné bonbony nejedla,pokud nepočítáte čokoládové bonboniéry. Takže proč zrovna Ricola? Ani nevím...Prostě mě to napadlo. Možná to bylo i tím,že jsem se odvážila ochutnat tu šalvějovou pastilku od mamky...
Na zkoušku jsem koupila ty,které my byly nejvíc sympatické-s Meduňkou. Tahle rostlinka navíc i uklidňuje pocuchané nervy,tak proč to nezkusit,že jo. Balení je v krabičce,což mi trochu připomělo cigarety a náhrada byla na světě. A to o dost levnější.
Jak mám ve zvyku,začala jsem si o Ricole hledat všechno možné. Moje volba mi chutnala a přes počáteční nedůvěrujsem si na to zvykla. Začala jsem do Ricoly být hodně nadšená,tak Vám sem přináším pár faktů,které jsem našla po internetu.

Je to Švýcarský výrobek,tudíž opravdu velká kvalita. Jako základ bylinného originálu a všech dalších příchutí,se používá směs 13-ti bylin, a tahle receptura se nezměnila již 75 let. Rostlinky se pěstují ve Švýcarsku na plantážích,které nesmí být blízko silnic a musí být na té nejlepší půdě. Pro pěstování farmáři také nesmí používat hnojiva ani pesticidy,zkrátka žádnou chemii.Bylinky se pečlivě kontrolují,zda jsou kvalitní pro vlastní zpracování a pak se usuší.Při výrobě se bonbony kontrolují každých 15 minut jestli jsou dokonalé a nemění třeba barvu. Ricola si na kvalitě velmi zakládá. Ve Švýcarsku můžete dokonce navštívit několik jejich zahrad s ukázkou všech 13-ti bylin. Řeknu Vám,na těch fotkách to vypadá nádherně. Kdyby to nebylo tak daleko,hned bych se tam šla podívat. Krásně zelené louky ozářené sluncem a v pozadí zasněžené hory...Nádhera. A na takovém krásném místě všechny ty bylinky rostou.Hned má na to člověk i větší chuť. :D
Jinak-firmu založil pán jménem Richterich a Ricola vznikla z názvu Richterich and Co. Laufen. Laufen je městečko,kde se Ricola vyrábí.

Zjistila jsem,že pro každou zemi se dováží jiné příchutě,takže možná,že zrovna tu Vaši tu nenajdete. Ale předpokládám,že originál najdete všude-ten je i nejzdravější. 13ku bylin doplňuje Stévie,která se u originálu používá jako sladidlo. U ostatních se nikdy nepoužívá cukr nýbrž sladidla.
Jen tak pro zajímavost-dívala jsem se i na výrobu Hašlerek. Obsahují 4 byliny,barvu jim dává černé uhlí a 70% jich tvoří cukr. No tedy,tak děkuji,raději si dám Ricolku. Nic proti Hašlerkám,jsou dobré,ale tedy ten obsah cukru mě děsí. To bych měla za chvíli 100 kilo. Když je tam tolik cukru a jen 4 bylinky a v Ricole je stévie nebo sladidlo a bylinek 13,tak to rozhodně hlasuji pro Ricolu a navíc i vím,kde ty bylinky vyrostly a za jakých podmínek.

Jak jsem už říkala,vyzkoušela jsem jako první Meduňkové,pak také Šalvějové a nakonec i originál. U posledního jmenovaného jsem opravdu nečekala,že bude tak dobrý. :-) Jinak ty šalvějové jsem u nás sehnala,jen v pytlíčku,jednotlivě balené,u nás asi v krabičce dostupné nebudou,to maximálně na internetu. Tam také ostatně seženete i Ricola instantní čaj. Ten se dá mimochodem udělat i tak,že rozpustíe 3 Ricola Original v hrnečku s horkou vodou. Prý je to velmi účinné na kašel a hodně rozjetou nemoc.
Tak doufám,že mi mé nadšení pro Ricolky vydrží. :-) Určitě je to mnohem zdravější a levnější varianta než cigarety a člověk po tom nemá smradlavý dech,ale krásně svěží. :D

Nakonec Vám přidávám ještě fotku maličké zahrádky se 13-ti bylinkami,přímo ze Švýcarska.


Danneel

Smajloši,šalvějové pastilky a jiné drogy.

5. března 2018 v 9:49 | Danneel |  Články
Pozorně si tohle přečtěte,ať nejste dementi jako já a neuděláte podobnou kravinu jako já.

Večer mě zastihla insomnie takzvaně v plné polní a přestože jsem ještě v puse cítila chuť uklidňující šalvějové pastilky,kterou mi dala mamka,zabrat jsem nemohla. Mívám to tak,když mám víkend po odpolední a další den mám jít na ranní. Válela jsem se v posteli a přemýšlela o všem možném. Musela jsem uznat,že jsem slušně v hajzlu,když mi uvolnění a euforii přinese řezání do vlastní nohy a řekla jsem si,že to ted a budu muset pořešit jinak. Chtěla jsem si vyzkoušet,zda ukočíruju svoje stavy bez jakýchkoliv pomocníků,ale jak to tak vypadá,tak ne. Ekzém se mi na rukách zase pěkně rozjel a jde to do kelu.
Bylo 0:40 a já už opravdu potřebovala zabrat,jelikož vstávám ve 4:30. Napadlo mě, že moje rozhozená chemie potřebuje trochu srovnat a tak jsem vylezla a hodila jsem do sebe jednu Happy Pill,pracovně tomu říkám smajloš. Mám je,když je nejhůř,je to jen doplněk stravy. Evidentně to zabralo,protože odhadem kolem jedné už jsem asi spala. Sice neklidně a budila jsem se,ale aspoň něco.
Když jsem vylezla ,bylo to stejné,jako když jsem šla spát. Jelikož se můžou 2 smajloši denně a já jsem nepočítala moc velký rozdíl,rozmyslela jsem se,že si teda dám ještě jednoho.
No já debil.
Nejen že mi nedošlo že to je plus mínus od sebe jen nějaký 4 hodiny,ale taky mě nenapadlo,že když snídám jenom kafe a hodím do hladovýho žaludku povzbuzující prášek,že by to nemuselo být dobrý.
Pravda je,že mě to slušně nakoplo. Byla jsem jak motorová myš na raketovej pohon. Auto jsem řídila do práce jak to hovado a byla jsem podstatně akčnější,než řidiči okolo. Což teda asi nebylo dobrý.
V práci jsem dostala za úkol něco,co mi běžně docela trvá,ale jela jsem jak fretka a první půlka šichty mi utekla jak nic. Tenhleten rauš trval tak do 8:15. V 8:30 mi začalo být nedobře od žaludku a tak jsem tam nalila horu minerálky,což naštěstí zabralo. Došlo mi,že hlad,prášky a kofein,není nic extra kombinace. Skoro jsem čekala,jestli se mě někdo nezeptá,jestli jsem si ráno něco nešlehla jak jsem makala.
Stav radioaktivního torpéda už odeznívá a já doufám,že se s tím můj organismus nějak popere. Teď bude svačina,tak se to snad spraví po tom jídle rychleji.
Takže pokud si myslíte,že Happy Pills nefungují tak tady máte jasný důkaz,že ano a jeden smajloš bohatě stačí. A když už,Tak ho neberte na hladovej žaludek .
Na uklidnění si do práce vezmu raději šalvějové pastilky a nebo Ricola bylinne bonbóny s meduňkou a citronem. A smajloše jenom jednoho.

Danneel

I did it. Again.

4. března 2018 v 21:41 | Danneel |  Články
Prostě jsem neodolala. Napustila jsem si vanu,uvolnila se a... pořezala se do nohy. Vím,že to je špatně,ale mě to strašně pomohlo,jakoby ze mě všechno spadlo.Chápu,že tohle nikomu nevysvětlím a ani se o to nesnažím. Je to prostě moje malé,trochu děsivé tajemství.

Kam dál