Jak můžeš jen tak zírat "do blba" ?!

13. září 2013 v 0:36 | Danneel |  Články

No jde to celkem snadno.Když nad něčím zrovna přemýšlíte a nebo se Vám v životě něco děje,ztratíte se snadno.
Kolikrát se mi stalo,že jsem šla po ulici a volala na mě kamarádka,při čemž já to vůbec nezaznamenala,teprve až,když se dostala do mojí bezprostřední blízkosti.
Je to zvláštní.Vlastně pořádně ani nepřemýšlíte,spíš se Vám myšlenky rozutečou a honí se Vám v hlavě sem,tam.A najednou to nejsou ani myšlenky,ale spíš náhodné pocity z toho co bylo,je a nebo mohlo být.Nevnímáte ten svět.Ten je pryč.Vy se jen díváte bez toho,aby jste se opravdu dívali.
Nevím,jak bych to přesně popsala.Mě se to nejčastěji stává,při jízdě autobusem,když se dívám z okna a poslouchám MP3.
Představte si tohle.
Je večer,zima,z oblohy se snáší velké chuchvalce sněhu.Jsem nabalená,díky tomu neohrabaná a přeju si,aby už konečně zas bylo léto.Pospíchám na zastávku a vděčně nastoupím do vytopeného autobusu.Pozdravím řidiče při nákupu jízdenky a o víc se nestarám,prostě už chci být doma ve svým.Lidé okolo mě se tváří tak nějak podobně,pokud jsem zrovna nenarazila na někoho,kdo zimu miluje.
Otřu zamlžené okno a podívám se ven do toho ponurého a tmavého cosi,v čem se snáší k zemi bílé chuchvalce.Vím,že mám před sebou cca půlhodinovou jízdu,při které můžu nerušeně poslouchat svou oblíbenou hudbu.V duchu děkuju tomu,kdo vymyslel MP3 přehrávač a nandavám si sluchátka.Do čela mi spadnul pramen mých výrazných,zrzavých vlasů,celý mokrý od sněhu,který si na mě i přes snahu kapuce dostal.Skrz něj svítí lampa z venku a já tak vidím,ten typický oranžový odlesk,jako když mi přes vlasy v létě svítí sluníčko.Už nemám čas si postěžovat na chybějící léto,když se autobuse rozjíždí.Zírám ven z okna a padající sníh mě hypnotizuje tak,že už ani nevnímám krajinu.Vlastně si ani neuvědomuju,že je můj stav napůl v režimu "vypnuto" zvlášt,když je v autobuse tak příjemné teplo a to drncání a kolíbání mě uspává.Jediné,co jsem schopná vnímat,je právě hrající písnička.Perfektně se mi momentálně hodí a i když už chci být moc doma,v tuhle chvíli bych klidně poslouchala totéž dokola a jezdila v autobuse klidně celou noc.
Moje přání,ale samozřejmě vyslyšeno není,takže v cílové zastávce musím zase ven do toho nečasu.Můj "systém" se opět dostal do stavu "zapnuto" díky té příšerné zimě.Podívala jsem se přímo na oblohu a nechala si chvíli vločky padat do obličeje-no co,stejně už jsem zmáchaná.Dívala jsem se na padající sníh a chvíli to bylo zase jako v tom autobuse,jako kdybych nějakým zázrakem stoupala nahoru k nebi.Pak ale projelo osamocené auto a mě opět došlo,že svět venku pořád ještě existuje.Přidala jsem a rychle došla domů a pomalu nechápala,co to se mnou bylo.
Říká se,že využíváme mozek cca z 5-ti%.Mohli bychom při 100% létat? Kdoví,co všechno by bylo možné.Ale v tu chvíli,jsem otevřela nějaká jiná zákoutí své mysli,té,která všechno vnímá úplně jinak..
Doufám,že jsem Vám přiblížila ten pocit a víte co myslím.Možná ne a tohle jste vlastně vůbec nezažili.Pro ty,kteří ví,co myslím tu mám něco navíc.Písničku.Poslechněte si jí a představte si tohle všechno ve své mysli,ještě jednou...a uvidíte.Možná na Vás zrovna tahle písnička,kterou jsem vybrala fungovat nebude,možná ano. To už je na Vás.

Danneel

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama