Listopad 2013

Páni...Jsem to ale hérečka...

25. listopadu 2013 v 23:15 | Danneel |  Články



"Co se stalo?" "Život se stal,myslím..."

Pamatujete,jak jsem Vám tu v článku popisovala svůj charakter pomocí jedné fitktivní postavy? Pokud ne,zabrousněte do rubriky úvod,na ten článek je tam odkaz.
Když trochu odbočím-dělala jsem si jeden kvíz a fakt jsem se snažila odpovídat podle pravdy a neovlivňovat to a ta postava mi pak skutečně vyšla,takže je to jasný...O tom jsem ted ale psát nechtěla.

Považuji se za psychicky silnou osobu,která toho fakt dost vydrží.Ale na úkor jedné věci,kterou přirozeně dělám a kterou bych asi dělat neměla,ale co už,to jsem prostě já.
Když se vyskytne problém nebo cokoliv co mi ublíží,já se tvářím,že se vůbec nic neděje.Já jsem ta osoba na kterou se všichni obrací,když potřebují podpořit nebo poradit,ale mě se nikdo na nic neptá,jelikož všichni už automaticky předpokládají a jsou zvyklí,že já jsem přece "vždycky v pořádku." A já třeba i jsem.Ale nemyslete si,že mě to nedohání.Ukládá se to,stupňuje a vrší a když už to opravdu nejde,sesypu se i já.Ale tak,že o tom nikdo neví,což je tedy nejčastěji v noci.Všichni spí,nikdo mě nevidí a nikdo nemůže poznat,že mi něco je.Já si to přetrpím a druhý den se tvářím,jakoby se vůbec nic nestalo-usmívám se,vtipkuju,bavím se s ostatními a oni tudíž ani nemají šanci cokoliv poznat.A pokud jste pořád v pohodě,lidi ani nenapadne,že by s Vámi mohlo být něco v nepořádku.Někdy si přeju,aby se mě někdo zeptal co mi je,načež já automatiky odpovím,že nic a nejspíš si vymyslím i přijatelnou výmluvu,ale s tím rozdílem,že ten dotyčný,místo toho,aby mi na to skočil,se na mě podíval a řekl: "Tak a ted mi řekni pravdu."
To se ale zjevně nestane.Nepoznají to na mě ani rodiče a ani nejlepší kamarádka.Jen jednomu člověku s kterým si píšu a mám k němu velkou důvěru,jsem to řekla,takže ten by to očekával,ale vzhledem k tomu,že bydlí opravdu daleko,ho u sebe nemám.Psaní s touhle osobou mi moc pomáhá,ale mrzí mě,že se ostatní sami od sebe nevšimnou i když-vždycky si uvědomím,že si za to vlastně můžu sama...
Nedávno jsem u sebe měla doma právě nejlepší kamarádku a ještě nějakou její kamarádku,kterou jsem viděla poprvé.Nějak jsme zabředli do tématu o tom,jak se kdo rychle vytočí,načež má kamarádka se zamyslela a říká: "No,musím říct,že za těch 9 let co jí znám,jsem ji neviděla fakt hodně vytočenou.Naštvanou,to jo,ale fakt nas..to ne." Nejdřív,když byla v tom zamyšlení,jsem čekala,co z ní vlastně vypadne.Já se umím vytočit opravdu dost,ale běžně k tomu v přítmnosti BFriend fakt nemám důvod.
Ale říkala jsem si,že za těch 9 let neviděla víc věcí.Třeba,že mě nikdy za ty roky neviděla brečet,ani jednou.A já už jí párkrát jo...Ale ona mě nikdy.
Většinou si to lidi vysvětlují tak,že zřejmě nemám starosti.To,že se to ve mě kupí a žere mě to zevnitř,už jaksi nikdo nepostřehnul. Když se to kupí pár let,pak to zákonitě někdy přijít musí a stačí už opravdu málo...
To pak sedím na posteli v úplné tmě a přemýšlím nad tím vším,co mám v hlavě.Co jsem řekla,co jsem komu udělala,co ostatní udělali mě,kam spěje můj život...A už to pak prostě nezvládám.Zírám do prázdna a najednou mi teče po tváři jedna jediná slza.Jen jedna,ale i po ní se mi neskutečně uleví,jakoby ten tlak a to všechno,se alespon trochu upustilo...Většinou to zůstane opravdu jen u té jedné slzy,když se to týká nějaké situace,která se mi zrovna v daném období děje a záleží mi na ní,to je jiné...Takhle jsem jednou probrečela noc a ještě ráno jsem cítila,jak mám napuchlé oči...Ale to je jiný případ a jak říkám,bylo to jen jednou...Ta jedna slza je jako hráz,co upustí trochu vody,aby všechno mohlo zase chvíli fungovat.
Proč to někomu neřeknu sama? Jsem prostě taková,bytostně nesnáším ponížení a z projevení těhle emocí,jsem ten pocit vždycky měla,takže se to nějak samo vyřešilo tímhle způsobem.
Vím,že to není dobře a asi to nebude ani úplně zdravý...Ale to se nedá nic dělat.Nedávno jsem to vzala tak,že budu silnější pro ty,na kterých mi záleží nejvíc.Já to přece vždycky nějak vydržím a jim bude líp.
To je to jediný,co s tím můžu dělat.Ale kdyby to na mě poznala třeba právě moje nejlepší kamrádka,asi by se toho dost změnilo,protože už by věděla,co ode mě má čekat.
Nedávno jsem byla s pejskem venku,byla už noc.Koukala jsem se na to zimní nebe a hlavou se mi zase začalo všechno honit...A pak,ani nevím proč,začala jsem se smát.Takový ten smích šílence.Smála jsem se sobě,jak to na všechny přímo Oscarově hraju a přitom uvnitř jsem totálně na hadry.
Možná,že z toho jednou zblbnu.Ale nějakou dobu to ještě vydržím,vím to.A udělám to,pro ty ostatní na kterých mi tak moc záleží...

Danneel

Neuvěřitelné,jak jsou některý lidi tupý.

17. listopadu 2013 v 19:14 | Danneel |  Články


Jojo.Kdyby blbost nadnášela,tak je půl obyvatelstva v jiné galaxii co?

Ve své rodině mám některé příšlušníky,které bych nejradši vyměnila nebo jim alespon "přeintsalovala operační systém" jelikož,to,jak se chovají opravdu hraničí idiocií.

Například-moje babička.Ano,čtete správně.Je tak nesnesitelná,že ji její vlastní dcera-moje mamka,v její nepřítomnosti tituluje jako "krávu".Já jí například babička neříkám,pokud to jde,snažím se ji netitulovat.Udělala si to sama...
Napříkald nedávno-měli jsme jí jít pomoct se stěhováním nábytku před malováním bytu.Není tak stará a ani neschopná,aby to nezvládla sama,ale budiž,řekli jsme si,že jí pomůžeme s nějakými těžšími věcmi a hotovo.
Mamka přišla z práce kolem třetí hodiny,já chvíli před ní z toho mého kurzu,ani jsme se nenajedli a už jsme šli.A šli jsme 4 km pěšky,jelikož auto nemáme a zrovna nic nejelo.

Jen co naše úžasná příbuzná otevřela dveře,začala řvát?: "No to si snad děláte srandu,přivést sebou psa? A to jsem si mohla myslet,že přijdete tak pozdě,to nejdete pomoct,to jdete na návštěvu!" Být tam já sama,seřvu jí,otočím se na podpatku a už jsem pryč,bohužel,kvůli mamce tohle udělat nemůžu,takže jsem jí v duchu zasypala těmi nejhnusnějšími výrazy a držela pysk.Slušně jsme se jí snažili vysvětlit,že chudák pes nebyl celý den venku a my ani nejedly a hned po práci jsme za ní šli,že dřív to nešlo.Na to nám řekla,že jsou to výmluvy a at děláme,že nemá čas.
V duchu jsem prskala jako křeček,ale dál jsem byla zticha.
Nechápala jsem,proč šílí,že nemá čas.Byla středa a malíři měli přijít až v pátek (mimochodem,byli tam až dneska v neděli).
No nic.Zeptala jsem se jí,proč tak spěchá,načež na mě začla řvát,že by mi odpověděla česky,což by pravděpodobně znamenalo nějaký sprostý výraz a prý,že už by si taky ráda odpočinula,jestli mě to zajímá.Na to sjem jí odpověděla,že si přece může odpočinout kdy chce,vždyt je v důchodu a nemá šéfa za zadkem.To přešla mlčením a průběžně hulákala at děláme.Neměla ani vystěhovaný šuplíky a chtěla šoupat skřín se vším.Kdyby to bylo obráceně,tak by na nás řvala,že už jsme to měli mít dávno hotový.
Nakonec jsme to se skřípajícími zuby nějak dodělaly,ale já nadávala celou 4km cestu zpátky domů,co to je za krávu,ona něco chce a řve na nás,jak kdyby nám za to platila! Mohla být ráda,že jsme jí přišli z vlastní dobrý vůle pomoct,trmácíme se pěšky a ona ještě,že jsme líný a neschopný a přišly jsme pozdě a ne pomáhat,ale na návštěvu.
Asi se nedivíte,že po vícero takových incidentech tuhle osobu nepovažuju za svou příbuznou.

Táta je něco podobného-sice v menší míře,ale taky to stojí za to.
Většinu času se s ním dá vyjít docela normálně,ale když ho chytne rapl,tak by ho člověk zabil.
Třeba dneska.Vrátili jsme se po víkednu u prababičky domů.Byly jsme půl dne ve vlaku a už jsme se těšily domů,tam nás ale po dlouhém víkendu,čekalo překvapení.
Tatínek si usmyslel,že tam je málo uklizeno,takže vzal to co mu přišlo pod ruku a vyhodil to,mezitím i nějaký mamky časopisy,co ještě neviděla.Zkrátka šahá na co nemá,co není jeho a klidně to vyhodí protože se mu prostě momentálně chce.
Samozřejmě se strhla hádka,my s mamkou řvaly na něj,on na nás...Děsný.Snažila jsem se mu říct,že to má nechat být,protože si neuvědomuje,že by v té hromadě klidně mohlo být něco pujčeného,nebo,co kdyby tam byl nějaký dopis z úřadu,tka jeho to prostě nezajímá a vyhodí to. To jsem dostala seřváno,že já mám u sebe v pokoji bordel,načež já řvala na něj,že jsou to věci z kuchyně,které se ke mně daly přechodně,kvůli malování.Po ještě další výměně názorů,že my mu taky nic nevyhazujeme a co osočil mamku,že tam neuklízí,přitom uklízí furt.Dělal,jak kdyby to tu denně savoval,přitom on když vidí bordel,tak ho neuklidí,ale pošle to uklidit mě.
Někdy opravdu nechápu,jak je možný,že mám tuhle stupiditu mezi příbuzenstvem...
No-bylo to opravdu něco úžasnýho zas dneska.Doufám,že vy to máte doma lepší.Mamka je to nejlepší,co tu v tý rodinně je,mám ji moc ráda,ostatně už jsem to tu jednou psala...

Danneel

Kouření-ano či ne?

13. listopadu 2013 v 16:58 | Danneel |  Články


Já se osobně tedy považuji za nekuřáka.Přijde mi vtipný,jak všichni kuřáci letí jak rakety při přestávce,aby si "provětrali plíce" :D

Já jsem trochu zvláštní osoba (jak už jste si možná všimli),takže mám na to rozmanitý názor.
Co se týče samotných cigaret,tak pokud se vyloženě nejedná o nějaké "smetí vymetený z rohu",tak mi to opravdu voní.Jako malá jsem prohlásila,že "až budu velká,tak budu kouřit" a nakonec se tak vlastně nestalo.
Vlastně...
To slovo je tam záměrně.Občas je Vám prostě opravdu mizerně a cigareta uklidnuje ne? Musela jsem to zkusit.Říkala jsem si,že pokud to vyloženě nenatáhnu do sebe,ušetřím si plíce,ale ty látky se mi do krve stejně dostanou.A světe div se,ono to fungovalo.Když mi nic nebylo,tak jsem kouřila snad jen 2x a to jsem pak taková vychechtaná :D Ale vzhledem k tomu,že jsem to chtěla hlavně na uklidnění a krabička je schopná u mě vydržet i rok,nechala jsem si to právě na ty "horší časy". To pak fungovalo tak,že mě to absolutně ztlumilo.Když jsem si dala večer,mohla jsem čumět klidně 2 hodiny jen tak do stropu,do blba a nad ničím nepřemýšlet.To jsem pak ve stavu "je mi to fuk i kdyby meteority padaly." :))
Dneska jsem si řekla,že bych možná mohla vyzkoušet to do sebe párkrát natáhnout-byla jsem v normální náladě,takže jsem to čistě chtěla jen otestovat.
Bylo to zvláštní a asi už vím,co se na tom těm kuřákům tak líbí.Je zajímavý jen tak vyfouknout kouř,že ho máte chvíli uvnitř...Říkám zvláštní.Párkrát jsem zakašlala,ale jinak dobrý,organismus asi není tak vytrslej,když jsem mu to tam občas "zjemna" poslala :D

Na to,že to byla jedna cigaretka superslimka-(takový brčíčko :D),jsem byla docela dobře vychechtaná.To jsem byla jak veselá,tak i ve stavu "je mi to fuk",takže fakt zajímavé.Rychle to vyprchalo,jelikož tolik jsem si toho zas nenatáhla,ale jak říkám-vím,co se na tom těm kuřákům tak líbí + teda ta manipulace-zapálit si to,vyfukovat kouř a ty krabičky jsou v dnešní době opravdu atraktivní! :))

Tím neříkám,že chci začít kouřit regulérně!!! Tohle nic nemění na to,že do sebe lidi tahají věci,který by tam správně tahat neměli a není to dobře.Nicméně,pomáhá mi to.Beru to tak,jako když je alkoholik a člověk,který si dá občas frťana.Samotná cigareta ještě neznamená,že musíte být ten typ kuřáka,který si málem cvrkne do kalhot,jen aby si už zahulil :))
Snad mě ted neodsoudíte,že si sem tam jednu dám :))

Danneel

Zima.Zase.

11. listopadu 2013 v 20:08 | Danneel |  Články


Áno,áno.
Okolí zas získalo studené odstíny se zmenšeným kontrastem barev,lidi se zachumlávají do teplejších věcí a tváří se víc a víc zamračeně.Už nám tu chybí jen ta bílá sviňa s názvem sníh. :D
Kouká se na to hezky a dobře se u padajícího sněhu přemýšlí,ale ta kosa,to bych fakt oželela.
Všimli jste si,že lidi se o sebe méně starají,když je zima? "Stejně mám čepici a rozcuchám se..." "V zimě na to každý kašle." A podobné věty slýcháte všude.
Tak se tedy snažím jít proti proudu,vzít si příklad z mé královny,jejíž podobu jsem si pro tento blog vypůjčila a dělám ze sebe krasavici i v těchto ošklivých dnech.
Začala jsem chodit na rekvalifikační kurz a musím říct,že jsem mezi těmi 8-mi lidmi svítím :D Je to hezký pocit. Vždycky se mi líbilo,když jsem v nějakém filmu,či seriálu viděla,jak jsou lidé za každých okolností krásní,zvláště tedy dámy. :))
Stojí to trochu přesvědčování se do toho ráno dostat,ale když pak mezi těmi lidmi jste,krásně oblečení,upravení a jste si jistí,že vypadáte "fakt dobře"! celý den se pak díky tomu cítítě úplně jinak :)
Nejsem žádná barbie,to vůbec.Jen následuju svůj idol. Stačí se na ni podívat,fotek je tu všude dost :))

Danneel