Prosinec 2014

Have yourself a Merry Little Christmas...

26. prosince 2014 v 22:55 | Danneel |  Články
Nemůžu tuhle písničku dostat z hlavy. A tyhle Vánoce byly překvapivě jedny z nejhezčích. Tak proč mám sakra tak divnou náladu? Že by to bylo tím zubařem,který mě v pondělí čeká? Možná... A nebo tím,že Vánoce a konec roku jsou spojené s krásnými chvílemi s rodinou,pohodou a oslavami,které jsou prostě jen jednou za rok...? Nebo je to tím,že je to pokaždé stejné... Každý rok stojím kolem dvanácté hodiny venku se skleničkou alkoholu v ruce,dívám se na ten ohňostroj a vždyxky doufám,že teď už to snad bude jiné,že teď se něco konečně změní... Ale jsem jen pár dní v Novém Roce a cítím,že je to opět stejné...Že se nic nemění. A to je možná to,čeho se tak bojím,z čeho se cítím tak divně...

Never trust anyone.

21. prosince 2014 v 0:16 | Danneel |  Články
Prokažte si tu laskavost a nevěřte nikomu,kromě sebe. Vždycky když si myslím,že můžu někomu věřit,tak mě zklame. Nejlepší je od lidí nic nečekat a pak vás nemůže ani nic zklamat nebo překvapit. Spolehněte se jen na sebe,problémy si řešte po svým a nedovolte aby se vám někdo dostal pod kůži moc hluboko. Snažte se řešit si věci sami,protože koneckonců tu jsme všichni sami za sebe. Tvrdá a hnusná realita. To se nedá nic dělat.

I would love to have your problems.

20. prosince 2014 v 0:30 | Danneel |  Články
Problémy některých lidí bych fakt chtěla mít. Byla jsem dneska v krámu a zaslechla jsem nějaké ženské,jak si povídají: "...No takže to je skvělý a já budu mít kcůli tomu na Vánoce hnusný nehty." Ach bóže... Káča jedna,člověk by řekl,že dospělá ženská bude mít rozum,ale to se očividně pletu. Co bych já dala a to mít tu kůži normálně zdravou. Navíc o nějakým předvádění se,kdo má jaký nehty nebo šaty-o tom přece Vánoce vůbec nejsou.
Kdy už lidi konečně dostanou rozum?!

Just...HOW?!

10. prosince 2014 v 22:29 | Danneel |  Články
Ne nechápu to a nejspíš to ani nepochopím.Už několikrát jsem tu psala,jak se snažím všechno strávit sama,atd. Tím pádem nikdo z mého okolí nic neví,jelikož jim to ani nedovolím. Ale jak je možný,že to poznají úplně cizí lidi?!
Když se rozpomenu trochu zpátky,stalo se mi to už dvakrát.
Byla jsem na rockovým koncertě s kámoškou. Všechno bylo super,ale já měla ty svoje starosti...Ona odešla na záchod a uá zůstala u stolu sama. Pozorovala jsem z povzdálí kapelu na pódiu a přemýšlela si,když v tom se na proti mě usadil cizí chlápek. Postavil si na stůl pivo,zapálil si cigárko a zavedl nezávaznou konverzaci,načež já mu odpovídala,přiznávám,trochu jednotvárně a nic-neříkajícně. On se na chvíli odmlčel,pak se na mě dlouze podíval a řekl mi: "Proč jste taková smutná...?" A já automaticky: "Nejsem,jen přemýšlím.." Pokrčil rameny a nechal to být. Pak se zase chvíli díval zkoumavým pohledem a snahou zavést se mnou nějakou konverzaci,jenže to už se kámoška vrátila,a tak se vydal jinam. Už tehdy mě to zaskočilo,ale nechala jsem to plavat. Ale teď se to stalo znovu.
Musím chodit na nějaký kurz od úřadu práce...Je to povinné. Co má člověk dělat,když ho tam pošlou,že? Šla jsem tam s tím,že se usadím někde hodně vzadu,s nikým se nebudu bavit a prostě to ty 4 dny nějak přetrpím.jenže lektorka,velmi výřečná osoba se ujala poznávání svých svěřenců,načež setoho všichni nadšeně chytli,až na ěm-moc ráda o sobě veřejně nemluvím. začali mě ukecávat abych si sedla k nim. Nejdřív neúspěšně,ale na desátý pokus už mi by bylo blbý odmítat,tak jsem si sedla blíž k nim. Samozřejmě se všichni všimli mého kožního zdravotního problému,který mi znemožňuje dělat v podstatě jakoukoliv normální práci. Lektorka,vidíce mě sotva 5 minut a slyšíce mě říct jen "Dobrý den.",hned prohlásila: "To má ale ze stresu. Ona je totiž uvnitř hrozně nešťastná.Je tak?" Zmohla jsem jen na odpověď v podobě připitomělého úsměvu. Po celou dobu jsem si pak připadala jako nějaká chudinka a to absolutně nesnáším,což je taky jeden z důvodů,proč si problémy radši řeším sama. Jen mě zajímá..Jak? Jak to poznala? Jasně-četla jsem,že kožní problémy se dělají i ze stresu,ale že by to věděl hned každý a zrovna lektorka z úřadu práce...je to divný. Každopádně mě to zaskočilo. Ženská,která mě sotva viděla mi řekne tohle a lidi,který mě znají věky nic? Teda-ne že bych to snad chtěla,zas bych si musela připadat jak méněcenná a slabá,což fakt nesnáším...Jen mě prostě zajímá-JAK.

They wanted to be like HIM?!

4. prosince 2014 v 20:14 | Danneel |  Články
Tak já teda nevim. Buď já jsem neskutečná mrcha a nebo se svět zbláznil.
Pár dnů zpátky se zabil jeden kluk,kterýho jsem znala ze základky. A i když o mrtvých jen dobře,byl to parchant. Většina lidí mi tehdy dost ubližovala a kdybych věděla to co teď,poslala bych je do háje,jenže jsem nevěděla. A tady ten kluk byl všechno,jen ne hodnej. I když dnes vidím jeho fotky,tak mi stačí ten jeho samolibej,hnusnej úsměv a mám dost.
Šla jsem se podívat na jeho FB,prostě ze zvědavosti. A čekala jsem kondolence,jistě. Ale to,že tam lidi budou psát,jak to byl skvělej a HODNEJ kluk a jak některý jeho kamarádi k němu dokonce VZHLÍŽELI či chtěli BÝT JAKO ON... No tak to pardon. Samozřejmě,po základce už jsem ho neznala,nemluvila jsem s ním,jen jsem ho párkrát viděla na autobusový zastávce. A tvářil se stejně blbě a namyšleně,jako tehdy. A stejně se tváří i na FB fotkách. Jo,vím,že se lidi můžou změnit,ale ne tenhle kluk. Možná bych měla být hodná a taky tam napsat,nebo jít na pohřeb. Nebo spíš ještě líp-mlčet a nepsat tyhle články. ale já prostě nemůžu. kdyby to bylTAK hodnej kluk,jak tam všichni říkají a dělají z něj svatouška,tak by to přece měl v sobě už tehdy a zastal se mě nebo si mě alespoň nevšímal. Takže sorry,ale to fakt ne. A pokud jich víc chtělo být jako on-no tak to potěš koště. Mrzí mě,že už nežije. Ale takovýhle kydy prostě nehodlám akceptovat.