I don´t know...Denial?

22. února 2015 v 0:32 | Danneel |  Články
Já už fakt nevím.Moje bojování se změnilo v popírání toho,co mám v sobě. Prostě jsem si řekla,že to budu ignorovat,namísto toho,abych se v tom zas vykoupala,ale asi to není úplně dobrý.
Nevím nic,nevím...To je teď tak jediný slovo,co mi jde na mysl. Popírám,ale vím,že popírám,takže mě to zas zabíjí zevnitř.Cítím pořád takovou tíhu a moc bych chtěla si sednout s mým nejlepším kamarádem,nejlépe někdy v noci, v potemnělém pokoji a všechno mu vyklopit a vědět,že mě chytí,až se mi podlomí kolena... Vím,že má svoje starosti,ale narozdíl ode mě je schopný o nich mluvit a já jsem tu pro něj vždycky i kdyby já nevím co...Potřebovala bych ted jeho záchranu... To se ale nezrealizuje,jellikož bydlíme pár pěkně dlouhých kilometrů od sebe. Možná jednou...
K čemu mi to ale je,když to potřebuju ted...
Ekzém sice kapku zesvětlal,za to se rozšířil a kůži mám ted neskutečně suchou. Svědí mě a loupe se. Že by možný důsledek mého popírání...? Já nevím. Já už vlastně nevím nic. Moje vnitřní já,to v pořádku řve z hloubi mojí duše "tak sakra vstávej a dělej něco se svým životem,dokud ještě není pozdě!" Moc dobře vím,že největší chyba v životě je ta,když se pořád bojíme,že nějakou uděláme. Ale jak sakra mám něco dokázat,zrovna tady? Mám pocit,že na to bych musela vypadnout do jiný země a začít znovu. Možná je to přehnaný,ale opět,nevím.Nic jinýho mě nenapadlo. A mlátí se to s tím,že to tady nechci opustit.
Mám toho dost. Zase. A i přes ty rány a krev všude kolem se snažím jít dál.
Snad se dostanu do cíle včas...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám tu?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama