Březen 2015

Tak nic.

27. března 2015 v 19:21 | Danneel |  Články



Tak se nakonec nikam nejde...Nikdo nejde. Je to moc drahé na to kdo tam bude...Nestojí to za to.
Tak to jsme to vyřešili rychle. Stejně mi je divně...Asi to tak mělo být,pravděpodobně bych se stejně zas přetvařovala,kdo ví.
Je to celý jak na houpačce-někdy bych šla a byla ta úplně největší a nejbezcitnější mrcha a dělala všechny možný šílenosti a jindy zas mě všechno deptá a vlastně nevim,co mám dělat.
Snad se tohle všechno časem nějak stabilizuje.

I don´t know...Again.

27. března 2015 v 15:55 | Danneel |  Články

A je to tady zase. Občas chodíme s rodiči na rockový koncerty a řekla,bych,že dřív to pro mě bylo vzrůšo a fakt zábava,ale ted jakoby mi to už nic pořádně neříkalo..Ne ta muzika,ale celkově ta společnost a tak...Nevím.
Kolikrát jsem se přistihla,že si to jakoby už "neumím" užít,že mě to vlastně nebaví a radši bych celý den seděla doma u počítače,což dělám skoro furt,pokud se teda nepočítá brigáda a práce doma.
Dneska přišli taky,naprosto neplánovaně,že jestli chci taky,tak ve třičtvrtě na sedm se vyráží na rokec. Nevím,jestli mám jít... Zas se bojím,že si to tam nebudu užívat,ale budu se muset tvářit,jakože ano,aby nikdo nepojal podezření.Na druhou stranu by možná bylo dobré na chvíli vypadnou z té svojí ulity a zas někam po dlouhé době vyrazit.Vyhodit všechny ty sračky z hlavy a prostě se bavit,jako by mě nic nezajímalo...Prostě pustit páru.Mám? Třeba to bude fajn. Třeba to ze sebe trochu dostanu. Pak napíšu,jak to dopadlo,možná i hned,jak se vrátíme... Uvidím.


Okay.

26. března 2015 v 23:58 | Danneel |  Články


No jasněěě....Všichni se na mě vybodnětě,já se k Vám taky otočím zády...Kámoš mě má jak osobní zpovědnici a ani mu po brutálních náznacích nedojde,co bych potřebovala slyšet,kámoška je backstabbing bitch a vůbec nemá páru,která bije a ani ji to nezajímá,rodiče místy říkají furt to samý... No fajn. Já se k Vám všem taky otočím zády. Vykašlu se na Vás a pak se možná budete snažit trochu zapojit ty svoje stupidní mozky,kde se nachází poslední tři buňky a možná vám to dojde. Každej mě využívá jako vrbu,následně si na mě stěžuje,já nemůžu nic nesmím si postěžovat nesmím nic říct a to mě donutilo neříkat radši nakonec nic. To je v pohodě,já se jenom občas chci zabít a co ty,máš se fajn?
Ne tohle nedávám. At jdou všichni do hajzlu. Odhodím z tváře ted už čokoládově hnědý dlouhý háro a odkráčim do neznáma za zvuku rockový pecky a vy se tady všichni třeba poserte.

Not Alone,But Still A Bit Alone

25. března 2015 v 19:58 | Danneel |  Články




Dlouho jsem nenapsala,měla jsem se celkem fajn. Skamarádila jsem se novými lidmi,kteří na to jsou podobně ne-li hůř než já. Funguje to pro mě fakt dobře,je to skoro jak nějaká skupinová terapie...Ale co se týče mých kamarádů,kteří jsou tu...To je hrůza. Je mi divně. Vždycky tu pro ně jsem a jeden se ani neobtěžuje moc se mnou řešit věci,když to zrovna potřebuju a druhý-nebo spíš druhá,se ozve když něco chce a když řeknu,že já zas na to nemám náladu,tak se hned urazí a ještě rejpe poučovacími způsoby... Nejsem sama a přesto mi to tak přijde. Jako když mě všichni využijou a odkopnou-ne ti noví,internetový přátelé-mají ty samé zkušenosti,takže je to jiné. Ale tihle...Mám dost.
Nechci se tomu zase poddat. Fakt ne. Musím to nějak setřást...