Another day at work! Ehh,pardon-in hell.

11. srpna 2015 v 22:47 | Danneel |  Články



Celý den v práci. 10 hodin neustálýho držkování,popohánění a nebetyčné debility všech zúčastněných. Poté co jsem se ani po padesáté do svého úžasného zaměstnání nedovolala,zavolala jsem nemilosrdně oblastní. Ta mi náruživě tvrdila,že na prodejně měli problémy s elektrikoua že prý telefon zvoní i když elektřina nejde. Tuto krávovinu jsem přešla mlčením. Paní oblastní slíbila,že zavolá na prodejnu a zjistí co a jak. Asi za půl hodiny mi odtamtud volala jiná pracovnice se sdělením kdy mám přijít.
Když jsem se dnes dostavila do práce,koukaly na mě ty ženské jak na debila,že prý nic tam nezvonilo a že se prý každý dovolá,jen ná ne. Když jsem jim řekla,že mi to poprvé musel někdo típnout,protože to vyzvánělo a pak najednou bylo obsazeno,nechaly to být. Poté se zase ohrazovaly,že neměly moje číslo a že proč jsem teda nevolala hned v sobotu a proč až v neděli? To už jsem toho měla tak akorát dost,bylo mi zle z jejich neschopnosti a tak jsem se vší slušností,kterou jsem v sobě ještě našla řekla "Ale to já přece nemůžu kontrolovat,žejo."
Vedoucí teda ví s prominutím hovno,když ani není schopná si zjistit telefon,zvlášt když ví,že ho bude potřebovat. Když jsem se ptala ve čtvrtek jak to bude,měly se okamžitě podívat,ale to ony néééé,ony suverénně řeknou,že mi někdo zavolá a že číslo nemají je netankuje.
Stupidita číslo dva.
Když mě oblastní přijímala,jasně jsem jí řekla,že mám ekzém a nemůžu dělat moc s vodou. Na to mi řekla,že se občas utřou regály a nazdar. Ovšem jaksi to pozapomněla říct vedoucí,takže já jsem myla v prodejně výlohy,regály,stojany.... Všechno co se dalo utřít a měla jsem ruce půl dne v kýbli s vodou se saponátem a ty se zdravýma rukama si pěkně dělaly suchou prácičku. Když jsem pak řekla,že doufám,že žádnou práci s vodou nedostanu,protože mi to žere ruce,bylo na mě opět zírano jak zjara. Když se to domákla vedoucí,řekla mi,že jsem jak malá a proč jsem to neřekla hned. Já to řekla oblastní takže jsem logicky předpokládala,že ta veškeré informace o zaměstnanci jakožto mě,sdělí vedoucí. Ne pozor-to JÁ se chovám jako malá,že jsem to neřekla.
Stupidita číslo tři.
Jedna z pracovnic ač má volno,se z výletu zajela podívat do prodejny a na ostatní prodavačky. Tato konkrétní pracovnice je nesmírně aktivní a ač měla volno,hned se ptala s čím může pomoct. Z údivu jsem nevyšla ani po tom,co se tam zjevila paní očividně z nějaké úplně jiné prodejny a začaly tlachat. Bože můj,zač mě trestáš. Touto hyperaktivní pracovnicí,která šla dělat zadarmo a ve svým volnu mi bylo řečeno,že jsem divná,když s ní nejdu sedět ven na ten pařák zatímco ona bude kouřit a chci si sedět alespoň v mírném chládku v zadu,kde mám klid a můžu si s níst svačinu.
A pozor DING,DING,DING!
Áno a vítězí vedoucí,která dneska uhodila hřebíček na hlavičku a ani o tom neví.
Nechala mě srovnávat prodejní věci,přičemž ty museli být srovnány dle určitých kritétií (nechci se tu rozepisovat,aby nebylo jasné o jakou prodejnu jde,jen řeknu,že je to prodejna s oblečením a takových je hafo,že.)
Zalamentovala nade mnou že cituji,jsem "proboha přece mladá holka a mám v sobě život,ale dělám jako když umírám."
Musela jsem se zašklebit až tak mě pobavila,protože nevěděla jak moc blízko byla.
Zatímco všem těm úžasným,ukecaným prodavačkám,tlachajících o vedru,koření,jídle a nevim ještě o jakých ptákovinách,já připadám divná,já je vidím tak,že se jim mozečky scvrkly na to,jak budou rovnat regálky,věšet věci na ramínka,řadit je podle velikostí,barev a bůhví podle jakých dalších kravin,budou se na to těšit a takováhle práce je uspokojí na celý život,budou tam chodit i mimo pracovní dobu a mozečky si budou i nadále vymývat a zmenšovat přiblbostmi z jejich strašně těžkého života.
S náladou říkajíc "nemluv na mě ty hazjle"si myslím:
"Jojo milá zlatá,já jsem možná mladá,ale duši mám starou,byla jsem v pekle a zpátky,chtěla jsem se zabít a občas ještě chci,nenáviděla jsem se a ani teď se zrovna nemiluju,dokázala jsem necítit nic a řezat svou vlastní kůži a naopak cítit všechno najednou a milionkrát tak intenzivně,takže mi promiň,že neskáču nadšením nad ramínkama,velikostma a ponožkama všeho druhu a sorry,že se nechci bavit o tvých depkách kdy si musíš dopoledne zajít k nehtařce aby ti upravila ty odporný umělý drápy,protože nemáš ani páru,co to deprese je a co jsem si musela prožít já.
Domluvil jsem,hawk."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám tu?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama