Říjen 2015

New Notebook and something like peace.

25. října 2015 v 0:17 | Danneel |  Články
Protože chodím do práce,mohla jsem si smluvit s tátou takovou dohodu o nákupu nového notebooku,když on stejně chtěl ten starý,s tím,že mu to vrátím tak na 3x... Nový noťásek je úžasný a mám z něj fakt radost,dneska je to druhý den,co na něm jsem a právě Vám z něj píšu. :)
Kdo by se chtěl mrknout,tak může zde.

Jinak ted se mám docela ok...Všechno je plus mínus v poklidu,akorát jak jsem byla natěšená na autoškolu a auto,tak mě to teď děsí a bojím se,že to nezvládnu... Na každou hodinu jsem se těšila a najednou je z toho spíš povinnost...Já nevím proč. Byla bych radši,kdyby se to vrátilo do fáze,kdy se na to těším. Ale poručit tomu nemůžu,žejo...Tak uvidím,snad to dobře dopadne.

Strange.

13. října 2015 v 9:52 | Danneel |  Články


Zvláštní,jo. Všechno kolem mě je najednou takové...jiné.
Ta práce je docela v pohodě... Je to sice tak trochu do zblbnutí a občas něco potřebujou fakt rychle takže i když plním přes normu,je to makačka. Ale dá se to,lidi jsou hodný,na nic se mě neptaj a nikdo na mě neřve. Zaplať bůh,alespoň něco.
Domů jsme si pořídily s mamkou dvě koťátka a jedno z nich jsem pojmenovala já a to Hope. Když jsme se s mamkou nedávno opět dostaly k tématu mého problému,řekla mi: "...Tak doufám,že máš pořádnej motor,pro kterej žít...Jsou dva." :) Jo ty koťata mi dost pomohli...Jsou úžasný.
A Autoškola? Zatím jsem jela jen jednou,protože učitel měl nemocný děti,ale dneska mám druhou vlašťovku. Bylo mi ale řečeno,že pro to mám prý cit a jsem přirozený talent,tak snad to tak bude i dál a já ty papíry udělám bez problémů. Koukám,že dneska budu mít okolí stylizováno do ponurého podzimního dne a padajícího listí. No co,proč ne...Bude to hezký.
Když jsem se s mamkou bavila o vlastním autě,tak akorát doufá,že to s ním pak někam nenaperu ( úmyslně ),ale to by mi bylo spíš líto toho auta než mě,takže tohle je asi jasný,v tomhle směru je to bez debat. Navíc to auto bude moje další zlatíčko,který navíc budu opečovávat sama z mého nově nabytého příjmu,takže to bude spíš tak,že pokud se k němu někdo jenom přiblíží,tak je dítě smrti. :)))
Akorát máme s mamkou strach,co na tohle řekne táta. Myslí si,že auto sežere moc peněz a kdesi,cosi... Ale on nemusí chodit v jedenáct večer 4km pěšky domů a ještě k tomu v zimě co? Nehledě na to,že stejně předtím musím autobusem. Naskočit do auta rovnou z práce je jednodušší,nehledě na to,že nám to pomůže i s nákupama...No uvidíme,jestli dostane infarkt a bude řev,až mu zamávám řidičákem a klíčkama před nosem. :))
Momentálně je to teda tak,že se držím. U psychiatra jsem nebyla,žádný prášky neberu a zatím to jde. Tohle kolem těšení se na svoje auto a melancholické osamocené vyjížďky,mě nadchlo a dává mi to sílu. Sice mě občas přepadnou ošklivý myšlenky,ale snažím se s nimi bojovat a zaplašit je. Zatím se tedy celkem držím.

Držte mi pěsti,ať všechno dopadne dobře.

Danneel