I want my peace back

15. listopadu 2015 v 21:09 | Danneel |  Články





Zítra jdu do práce. Měla bych jít spát v deset,abych ráno ve čyři vstala. A spát se mi nechce.
Chci zpět svůj klid,svůj tak nějak hipsterskej život... Koukání do noci na notebook,poslouchání melancholických písniček a nadávání na Superstar,která momentálně běží v TV. Chodila jsem si spát,kdy jsem chtěla,dělala jsem si tak nějak taky,co jsem chtěla a ačkoliv mi věčně bylo na hovno a koukala jsem se na depresivní filmy,fotky,dokumenty,artwork... Žila jsem sice neustále pod tlakem,což mě nakonec dohnalo k tomu,že jsem se málem pokusila o sebevraždu,ale...Ty chvíle měly něco do sebe. Když pominu ten věčně depresivní stav...
Zapálila jsem si svíčky nebo byla ve tmě,v tichu noci jsem přemýšlela nad životem nebo poslouchala s veškerým soustředěním cokoliv,co mi v tu chvíli dávalo smysl a prostě jsem žila ve svým životě,sice jsem se v něm plácala,ale na druhou stranu,kdo má takhle čas o něčem přemýšlet? Jo,dělám ted takovou práci,že to jde,ale na dílně hraje rádio,to co já bych v životě neposlouchala ( až na výjimky ) a spolupracující občas melou tak,že se soustředit moc nejde. Nevyrovná se to ani omylem temnému nočnímu tichu.
Byla jsem zachumlaná ve starém svetru,rozcuchaná,s hrnkem kafe,horký čokolády nebo čajem na stole a kočkou na klíně. Všechno bylo pomalé,klidné,stálé,neměnící se,což mě sice na jednu stranu hrozně ubíjelo,ale byl to jen a jen můj čas,který jsem měla jen pro sebe.
A teď?
Každý den práce. Monotoní práce,ale je to lepší,než to,kde jsem byla,díky,ale tam už v životě nepáchnu,ani na nákup. Práce s lidma je nevděčná už sama o sobě a když jsou coworkers svině,je to ještě horší. Plus autoškola-spousta nároků,nových věcí,stres ze závěrečné zkoušky... Řízení mě opravdu baví a nejspíš budu jezdit jako blázen pořád,kdykoliv to půjde,ale ted,tohle období je pro mě náročný. Třeba zítra musím z práce rovnou na teorii...A co je ještě víc stresující je,že pojedu přes naši vesnici a po cestě uvidím náš dům a nebudu moct vystoupit,protože mám ještě po práci učení...
Jak říkám,je toho na mě ted docela dost. A fakt mě to vyčerpává,takže se není co divit,že mi chybí ty dlouhé rázdné dny,míjející jeden za druhým.

Plus po událostech v Paříži se svět stal zas o trochu temnějším místem. Na Seznamu bylo,že třináctilétá holka vyskočila z okna...Je v nemocnici. Je mi jí líto,vím,kde už musela být a třináct let je na takové temno opravdu málo.A ještě víc je mi líto,když si v dikuzi přečtu komentář rádoby povzbuzující,kde paní píše hned první větu jako "co chudák holka blbla?" Člověk jen tak neblbne,onemocní,sežere ho to a nemůže nic dělat. Malá informovanost pak zabíjí i děti,které o ničem neví a nemůžou se s tím snažit bojovat. Nedozvědět se to já,tak jsem buď už po smrti a nebo v nemocnici po pokusu o sebevraždu. Je to smutné. Taková blbost jako informace,ale může zachránit život. O depresi by se mělo učit ve škole,alespon okrajově,věřím tomu,že by se pár lidí i zachránilo.

Tak jsem si tu postěžovala...Tenhle blog je jediný místo,kde si ještě můžu tak nějak zachovat to,co jsem dřív měla. Ať už s depresí nebo bez ní.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám tu?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama