Good Evening.

29. února 2016 v 23:25 | Danneel |  Články
Asi před hodinkou jsem se vrátila z odpolední směny v práci. Celý den bylo hnusně,pršelo a skrze okna na nás všechny sálala ta šeď nevlídného,studeného dne.
Nechtělo se mi pracovat.Nechtělo se mi nic. Moje nálada klesla ještě o pár bodů níž,když mi mamka napsala,že táta zase kvůli něčemu nadává. Achjo...Při odpolední alespoň můžu poslouchat muziku,takže jsem měla sluchátka a byla ráda,že alespon kousek z mého světa je tam se mnou. Jaksi jsem se ale nedokázala přinutit poslouchat něco veselého. Automaticky jsem přeskakovala z jedné depresivní skladby na druhou a ač to jsou výborná hudební i umělecká díla,moji náladu to ještě víc zmrazilo,až jsem se propadla úplně do toho svého známeho,temného depresivního světa,který dobře znám.
"Bude březen." Zaznělo mi v hlavě. Minulý rok,začátkem března,jsem vážně uvažovala o sebevraždě. Seděla jsem v pokoji,z očí mi tekly tiše slzy,ale tvář jsem měla nehybnou,bez výrazu..nebo tak mi to alespoň přišlo. Všude byla tma,ale já mohla vidět pár kroků od sebe stůl,na němž byla položená papírová krabička s žiletkami.Stálo mě to veškeré přemlouvání se a zkoumání situace,abych si pro jednu žiletku nedošla a neskončila to v tom temném pokoji,v tu noc,abych si nepodřezala žíly. Dala jsem si ultimátum,ale v tom se něco stalo a osvětlilo se mi,co se mnou vlastně asi je-to už jsem tu možná psala.
Byla to ta nejhorší,nejčernější,nejtemnější a nejděsivější noc v mém dosavadním krátkém životě,ale také jediná noc,kdy jsem nad svým životem měla 100% kontrolu. Měla jsem všechen čas na světě. Mohla jsem se svobodně rozhodnout,jestli to skončím dobrovolně sama a nebo jestli počkám. Na ničem jiném už nezáleželo...Na problémech,starostech...na ničem. Bylo to na mě. Oběť i vrah v jedné osobě na sebe zírali a rozhodovali se,co udělají. Vrah odešel.
Nikdy na tu noc nezapomenu. Občas mi ten pocit té absolutní kontroly chybí. Teď nemám pod kontrolou naprosto nic a jsem hotová. Věčně mi akorát zní v hlavě "já už nemůžu. Už to nezvládám. Pomoc...Zabte mě někdo.."

Tohle všechno vyvolá myšlenka na to,že bude březen.
Nevím,jestli se má chaotická mysl dá zase znovu do kupy,jestli se dá vůbec někdy sama jen tak do kupy...Bez psychiatrů,bez léků...Kdo ví. Třeba se stane něco tak úžasnýho,že mě to vyléčí. Nebo se to na mě bude pořád nabalovat až k tomu doktorovi nakonec opravdu dorazím...Já nevím.
Ted jsem ale spokojená,v dece,s notebookem a píšu o tom,jaký jsem měla temný den. Jsem ale ve svém. Nejvíc mě ubíjí být tam,kde být musím. Kdybych nemusela,nevycházela bych z domu vůbec. Proč taky? Nejdůležitější osoba v mém životě (mamka) tu bydlí a nikoho jinýho vidět nepotřebuju. Myslím to vážně. Kdybych nemusela,nevytáhnu paty,ani nevystrčím nos,jak chcete. Možná bych takhle proflákala celej život,ale alespon bych si dělala věci po svém a měla bych od všeho a všech svatý pokoj.
Kéžby to takhle šlo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám tu?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama