Květen 2016

Summer Day.

22. května 2016 v 14:30 | Danneel |  Články
Právě jsem venku na zahradě a užívám si první pořádný letní den.Je horko a moje čerstvé blond vlasy a bledá kůže si dopřávají příjemné sluneční paprsky. Je tu nádherně. Daly jsme si tu s mamkou oběd a džus,za chvíli si dáme kafíčko a já k tomu přidám ještě kremrolku. Áááhh...veget. A jakožto čerstvá bloncka,si dopřávám všech ujetých internetových věcí,takže insagramuju,facebookuju a snapchatím jako o život. Zdatně tím sekunduji své blond kolegyni Kathryn Newton. Neříkám,že jsem se převtělila v jakousi barbie,ale užívám se léto a pozitivních vibrací,protože blond i když je světlá,může být i barva depresivně laděná. Jen se koukněte na Taylor Momsen z The Pretty Reckless.
Přeju si,aby byl můj život přesně takový,ajko je dnešní den. Slunce,vegáček,selfies a dobroty. Zítra půjdu zase na odpolední a mají být bouřky,tak se bojím,co mě čeká při cestě domů. Kdybych tak nikam nemusela...Kdybych tak nemusela dělat každý den tu stereotypní práci a být tam zavřená s lidmi,které nemám ráda. Kdyby tak všechny dny mohly být,jako ten dnešní.

Asi bych toho chtěla hodně.Ale nechci dát svůj život někomu jinýmu,když už tu teda mám být a žít ho.Ale to bych asi musela být milionářka.A jak dopadl psychiatr? Bylo mi řečeno,,že je klidně možné,že mám něco jako sezónní afektivní poruchu,kdy lidé mívají deprese na podzim a v zimě. Další návštěva mě tedy čeká na podzim.Uvidíme....Ale ted je to ještě daleko a já se budu snažit užít si léto a teplo jak jen to půjde.

Danneel

I´m so done.

2. května 2016 v 20:11 | Danneel |  Články
No to je perfektní. Jedinej člověk,mi tak blízkej,kterýmu jsem věřila,povídala si s ním do hloubky,mě ted ranil. A já přece říkala,že lidem věřit nebudu. Ale jemu jo. Jemu jsem věřila.Ale on,namísto toho,aby mě podpořil,je zaujatej jenom sám sebou,zahleděný do sebe jako narcis,pořád já,já,já a pak mi ještě řekne,že se v tom všem snad vyžívám. No jasně. Strašně si to užívám,jsem přímo v ráji,jak se mi všechno sere. Vzpamatuj se člověče. Vždycky jsem tu pro něj byla,vždycky ho vyslechla,pomohla mu a co z toho mám? Absolutně nic,nulové pochopení,toleranci,nic. A to jsem si myslela,že jsme kamarádi na celý život,jako sourozenci. Zjevně jsem se spletla.Akorát mi zasadil další ránu. Sám je neschopnej něco udělat,něčeho dosáhnout a mě řekne,že si v tom libuju,že kdybych chtěla se sebou něco dělat,tak to udělám. No tak to pardon. Jsem už fakt hotová,zklamaná životem,svými údajnými přáteli... Takový lidi u sebe nepotřebuju. Nevim jestli se to srovná. A ani nevim jestli bych to srovnat chtěla.