Říjen 2016

Well, well. To je v-y-ň-í-kající

31. října 2016 v 16:47 | Danneel |  Články
Dovolte mi (stejně jako v nadpisu), citovat Bruce Nolana z filmu '' Božský Bruce ''.
''Nojo. Někdo je unavený, promáčený, mrzne na debilní lodi v debilním klobouku a jiní sedí v teploučkém studiu a sbírají všechnu slávu. Ale co, VŽDYŤ JE TO JEDNO! ''

Přesně můj stav, po tom, co jsem zapla po příchodu z příšerný práce naši domácí Wi-Fi, řečenou FiFi a viděla jsem, že někdo OPĚT uspěl v jedné věci přede mnou. A to není poprvé. Děje se mi to furt. Vlastně se s nespokojeným Brucem můžu celkem ztotožnit.

Jak je to vůbec možný? Můžu se přetrhnout a NIC. Velký,hnědý,parádně smradlavý,napůl rozložený,HOVNO. A přitom,já jsem s tím přišla dřív. Uveřejnila to dřív. Sdílela s danou osobou dřív. Sdílela,kde to jen šlo. Ale ne,to přece nemůžeme dopustit,aby se na tuhle holku,co se tak moc snaží,usmálo taky jednou štěstí. Kdepak. Místo toho si ta důležitá osoba NAŠLA SAMA moji konkurentku a přitom není o nic lepší než já. A všichni zase óchají a áchají,jak je to úúúžasnýýý a kráááásnýýýý a jak je ona talentovanáááá a kdesi cosi. Pfffff. Jsem nasraná,uražená,dotčená,nedoceněná a mám depresi jako hrom. A v hlavě mi zní zlatá Brucovská věta: "Další,gigantozní,kolosální mrhání MÝM ŽIVOTEM!"

Jo,po letech práce opravdu špatně snáším konkurenci,mám nulovou toleranci a nikomu nic nepřeju. Jsem zahořklá,malá potvora a momentálně mi to je úplně u prdele.
Hawk.

My morning(s)

31. října 2016 v 4:50 | Danneel |  Články
Ranní směna. Nesnáším ji. Což o to, ani odpolední nijak nemiluju , ale nejsem zrovna ranní ptáček, takže jsem po ránu nevrlá a všechno mě rozčiluje. Jen co vstanu, tak mě pálí žáha a vůbec mi je tak nějak nedobře, žárovka v kuchyni na mě má stejnej efekt jako slunce na upíra a tak v duchu proklínám rozbitý vypínač na zářivce , která dělala alespoň trochu tlumené světlo. Musím odpoledne říct tátovi , aby se na to podíval. S přivřenýma očima, županem a rozcuchaným copem na hlavě se tvářím jak po ráně palicí a jdu si vařit kafe. S odporem si beru chleba, který moc nemusím, ale nic jiného tu k snídani není a snídat bohužel musím, protože do přestávky v práci bych asi zdechla hlady. Srkám kafe a mažu si na ten chleba máslo, i když mažu je moc luxusní výraz pro tu hroudu, která je moc tvrdá na to, aby šla ukrojit bez sekání do stolu, natož nějak namazat na ten zatracený chleba. Tak to teda tady tak piju a žvejkám a našim kočičkám závidím jejich chlupatý život, když vidím, jak chodí kolem. Nejsem moc schopná vnímat čas, ale většinou zjišťuji, že je moc pozdě, takže si urychleně naplácám na ten ksicht obličej a jdu. A takhle je to celý týden. Good luck to me.

Okay,something normal now.

30. října 2016 v 19:33 | Danneel |  Články
Říkala jsem si,že těch vyhrocených situací,co tu píšu,už bylo dost. Na toho pitomce kašlu,až se to vyvrbí,tak to bude a hotovo.
Dneska jsem byla venku. Byl krásný podzimní den,já nafotila pár fotek a měla jsem takový zvláštní pocit...Prostě pěkný. Nevím,jestli jsem to sem psala,ale miluju takové ty tématické fotky z Tumblru...Pořád mám pocit,jakoby tihle lidi žili úplně jiný život,nějaký pohádkový i když tuším,že za těmi fotkami bude jen práce a dobře vybraný filtr...Ale stejně...Miluju to. Ať už je to styl hipster,indie boho nebo vintage,všechno mě to strašně přitahuje a líbí se mi to tak,že pokaždé když to vidím,mám takový zvláštní pocit v žaludku,ale takový hezký,jako "to je ono,to je něco pro mě."Říkala jsem si,že udělám tady z toho blogu taky něco takového,alespoň trochu,takže jsem změnila design. :)


Nejdřív jsem chtěla něco trochu uzavřenějšího s knihovnou a tak,ale tohle je jako by ten pokoj byl v nějaké osamocené chatě,v lesích,kde je klid a tam,opodál u toho stolu si můžu psát svůj deník. Ne tenhle internetový,ale opravdový,opravdová osobní kniha,jak tomu říkám. Já jsem za svůj život napsala 2 deníky a to jsem nepsala denně. Tenhle internetový je perfektně bezpečný-vždycky napsaný tak,že se to dá v pohodě přečíst,i když člověk píše v rozčilení,nezabírá to žádné místo,je perfektně chráněný heslem a zároveň vám lidi můžou říct i názor,pokud budou chtít.Ale stejně...Já nějak nevím...To kouzlo papírového deníku...Je něco,co se nedá moc nahradit. Sice jsem ho nikdy neměla nějakýkrásný a úhledný s fotkami a kresbami,ale měla. V podstatě mám,ten druhý tam ještě nějaké volné stránky má. Tohle se mi prostě strašně moc líbí a kdybych si mohla vybrat,vypadala by takhle i moje dovolená. Někde na chatě v lesích,chodit kolem na procházky,fotit fotky,psát deník,ale ten úžasný s fotkami a kresbami,poslouchat hudbu,popíjet kávu,čaj,jíst sušenky a výborné jídlo na čestvém vzduchu a za nocí poslouchat bubnování deště na tom velkém okně a vidět za bouřky všechny blesky. Jo...To by byla nádhera.
Musím si vzít v práci nějaké volno. Za celý rok jsem měla volno jen 3 dny. Mám spoustu dovolené a je asi načase si ji vybrat a pořádně se zrelaxovat. Tak mě omluvte,jdu si uvařit černý čaj,dívat se na ty krásné fotky a snít.

Oh my God... *LOL*

29. října 2016 v 19:51 | Danneel |  Články
Panebože, teď jsem teda něco viděla a musím se smát, až se za břicho popadám. 😂😂😂 Aaa, bože můj. Že mě to ale vůbec nepřekvapuje. Znám toho idiota fakt dobře. Myslí si, jak mi to nandá , když pošle fotku, že pracuje na něčem novým ohledně své zájmové činnosti. Já už dokončila takový práce ve stejný oblasti, dokonce na to mám i copyright a on nedokončil ani ťuk za dobu, co se známe. Je schopnej akorát tak postovat fotky, hrát si na pozéra a dělat, že něco dělá. Samozřejmě , že z toho nic nebude . To je totiž jeho problém. Ale já se tu směju jak hyena a v mezičase vřískám '' PATHETIC , oh God , you're SO PATHETIC ! '' Bože , to je takovej kretén . 😂😂😂

I´m kind of proud at myself.

28. října 2016 v 19:18 | Danneel |  Články
Nevím jestli je to dobře. Nevím ani,jestli je to špatně. Ale nějak jsem ráda,že jsem to udělala.
Ano,pořád mluvím a tom mém kamarádovi a taky o mém odhodlání mu dát najevo,že to tentokrát vážně přehnal a mám toho tak akorát dost.

Poslední zpráva,kterou jsem rozklikla až dnes,po tom,co jsem celý týden věděla,co v ní je,obsahovala mimo jiné i rozesmátýho smajlíka. Typický. Snaží se,aby se to spláchlo.Aby se to zahrálo do autu. Myslí si,že budu úplně nadšením bez sebe,když mi pošle nový album,který bych si za nějakou dobu mohla stáhnout sama? Pche. Říkala jsem,že tentokrát mu to neulehčím. A dělám přesně to,co jsem řekla. (Narozdíl od někoho,že jo...)
Ne,že by udělal něco,co po něm chci už věky,to ne. Naservíruje mi to,co se primárně líbí jemu a čeká,že mu snad padnu kolem krku a všechno bude odpuštěno? Ne. Odepsala jsem na jeho návrh,abych k tomu něco napsala,že asi později,bez smajlíka,stroze. Nebudu ustupovat. Já ti dám panáčku,tuhle lekci si fakt budeš pamatovat. Přišlo mi "fajn" taky už bez smajlíků. Pravděpodobně jsem ho naštvala znova,ale o to jde. Musí si uvědomit,že to vždycky nevyžehlí pár slovy,novým albem a několika smajlíky. Tohle si musí zasloužit. Já nebudu tak lehce k mání po tom,co mi řekl. Nebude se mnou mávat jak s kusem hadru. A až na to přijde a rozsvítí se mu,tak se může ozvat. Jo,riskuju. Ale na druhou stranu vím,že on to narozdíl ode mě,nevydrží a bude se snažit to urovnat. A možná při tom zapne i mozek a dojde mu to,co potřebuju,aby mu došlo. Musí si uvědomit,že já nejsem jen tak někdo a nebude se mnou vorat. Už to nebudu omlouvat a on to musí pochopit a zamyslet se nad sebou,v opačným případě o mě přijde. Vytrénovala jsem takhle i jednu svoji kamarádku,která mě byla schopná seřvat,když jsem jí řekla,že místo toho,abych s ní šla ven,se kouknu na film,protože jsem viděla ukázky a těšila jsem se na něj. No a taky jsem jí to odnaučila. Takže tohle stupidní chování odnaučím i jeho. Chce to jen vydržet a dát tomu čas. Pokud není úplně blbej,dojde mu to. V opačným případě ho u sebe nepotřebuju.

Mmm...

25. října 2016 v 0:07 | Danneel |  Články
No. Takže je to asi tak,jak jsem si myslela. Dneska mi od něj přišla další zpráva,kterou jsem opět celou nerozklikla,ale mám mu prý napsat co si o tom albu myslím...Jestli teda chci.Chm. No jasně. Čeká,že mi to nedá a budu psát hned a že se to nějak rozpohybuje a usmíří se to nebo se to vsákne nebo já nevim.A já mu to sakra fakt nechci ulehčovat,fakt ne,opravdu ne. Tentokrát ne. I když se mi v hlavě ozývá hlásek "tak mu to odpust a napiš to..." Ne.Já nechci. Dobře,jedna moje část možná chce,ale ta druhá naopak chce,aby si to tentokrát musel zasloužit. Aby se bál,že o mě přijde. Pravda,když jsme spolu přestali mluvit,já byla ta,kdo si to chtěl vyříkat a urovnat a on byl ten,kdo celou tu "přátelskou pauzu" navrhnul. Přesto ale mě potom jeho chování natolik dopálilo,že jsem zaujala opačný postoj. Takhle už jsme to několikrát řešili-pohádali se,udobřili,pohádali,udobřili a tak pořád dokola. A scénář je vždycky stejnej. Hádka,nemluvíme spolu,mluvíme spolu opatrně,vsákne se to. Do tý doby,než se to zas podělá. Mám takovej pocit,že si je mnou až moc jistej. A chci,aby se leknul. Aby dostal strach,že se to nemusí urovnat. Že bych mu třeba mohla taky napsat, "Hele kámo,nezkoušej to. Stačilo. Už tě ve svým životě nechci. Nikam to nevede a při nejbližší příležitosti se to podělá znova. Měj se hezky." Samozřejmě,že to neudělám. Nějak nemůžu. To ale neznamená,že jsem ho už několikrát nechtěla poslat tam,kde sluníčko nesvítí. Říkám si občas,jestli mi to za tu námahu a hádky ještě vůbec stojí. Já fakt nevim. Možná,že se to urovná a na dlouho. Možná,že se to posere do takový míry,že se spolu už nebudeme bavit nikdy. Já nevim. A ted,když mám plno jiných starostí,to moc řešit ani nechci. On je doma,nic nedělá a může přemejšlet,jak na mě. Moc to ale nevychytal,hošan. Poslal mi k recenzi svoji oblíbenou kapelu. No to je fakt nabídka,jak rybí stehno. Kdyby se radši omluvil,místo toho,aby se to snažil zahrát do autu a přihodil pořádnou recenzi na seriál,kterou mi slíbil asi tak už 2 roky zpátky,tak bych alespoň viděla nějakou snahu. Ale to ne. Pán předhodí něco,co se líbí jemu a chce znát můj názor. Místo,aby se věnoval tomu,o co jsem ho žádala já a už je to bůhvíjak dlouho.Tak by mi ukázal,že o mě fakt stojí. Teď mi akorát tak přide,že si myslí,že já hned naklušu,napíšu,dáme se do řeči a všechno bude zase fajn.No tak to teda ne. Musím si promyslet,jak to udělám,ale nejspíš ho nechám pěkně čekat a tu zprávu nechám neotevřenou. A pak mu na to napíšu něco stručnýho a odměřenýho. Aby si nemyslel,že to jen tak spláchne. To ani náhodou.Budeš se muset trochu snažit panáčku.

So...Probably nothing.

23. října 2016 v 21:01 | Danneel |  Články
Tak. Asi před 5-ti minutama jsem tu zprávu konečně rozklikla. Stálo tam,že i když se spolu nebavíme,tak by mi to mohlo udělat radost. Překonvertoval to nové album a zaheslovaný odkaz ke stažení mi poslal. Jistě,díky,stáhnu si to. Tak nějak to byla moje odpověď. On poslal smajlíka,já ne. Asi to zkouší pomalu a to album se mu k tomu perfektně hodí. Ale já mu dávám najevo,že tak snadný to nebude. Jestli to pochopí,to nevim,ale je mi to tak nějak jedno. Tak snadný to mít tentokrát nebude. Zase jsem narazila na jeden citát,který říkal něco v tom smyslu,že dát někomu druhou šanci,je jako dát mu do zbraně další kulku,protože tě poprvé minul. A něco na tom asi bude. Kéž bych měla svůj věčný svit neposkvrněné mysli. Ale to asi nehrozí.

I don´t know,what to think,or do.

22. října 2016 v 14:27 | Danneel |  Články
Chm. Moje osobní řešení největšího přátelství,jaký jsem kdy měla,zdá se nebere konce. Poté,co mě včera zas rozčílil,na něj fakt nemám náladu,ale když jsem zapla FB,viděla jsem tam od něj zprávu. Nerozklikla jsem ji,ale je tam na tom kousku vidět,že je to odkaz ke stažení úplně novýho alba té skupiny,kterou včera citoval. Je to pro mě trochu divný. On mě na tu kapelu přivedl a pak napíše to,co včera napsal,takže to teď ani neposlouchám,abych se zbytečně nerozčilovala ještě víc. A nevim jak mám tohle brát. Buď mává bílou vlajkou a chce to urovnat. Omluví se mi,možná řekne,že byla chyba na obou stranách a já vim,že mu to v tu chvíli odpustím,protože si prostě nemůžu pomoct. A taky nejsem ten typ,kterej někoho pošle s omluvou někam. Mám takovej dojem,že to panáček už nemůže vydržet. Když jsme se dohádali,vypadalo to,že spolu nebudeme mluvit nejmíň půl roku,tak dlouho to ale není. A já bych to vydržela,nenapsala bych. Já jsem nic neudělala. Ale on to nevydrží a já to moc dobře vím. Ty jeho řeči,že nemá problém s tím,aby někoho i po dlouholetým přátelství poslal do prdele,jsou jenom planý výhružky. Ano,jednu svou kamarádku takhle odepsal,ale zdaleka se s ní nebavil na takový úrovni,jako se mnou. Takže přesně vím,co se tohohle týče,která bije. Akorát nevím,co s tím. Odepsat? Urovnat to? A chci to vůbec urovnat? Přije mi to brzo. Pořád mě rozčiluje,bez toho,abych se s ním bavilaa podle mě je to jenom otázka času,kdy se porafeme znova,kvůli nějaký další ptákovině. On si to asi nemyslí a asi si říká,že už toho bylo dost. A já asi nemůžu souhlasit. Nepřipadá mi,že by se dostatečně vytrestal a já že jsem bez něj tak dlouho,abych mu mohla zas spoustu věcí odpouštět. Cítím v kostech,že i když se usmíříme,zase se to posere. A když už teď spolu nemluvíme,nechala bych to tak,alespoň do konce roku. No dobře...Tak alespon do začátku prosince. Ale ted mi to prostě nepřijde,jako dobrej nápad. Když ale neodpovím nic,nasere se,že už mi na něm vůbec nezáleží.A možná to fakt bude konečná...A nebo možná odpovím jenom "děkuju" a on začne sám. A nebo ne a bude zase ticho. Těžko říct. Nechce se mi to řešit,ale co s tím mám dělat? Asi si to ještě promyslím... Uvidíme.

I have a lot words for you and none of them is pleasant.

21. října 2016 v 21:25 | Danneel |  Články
Jo. Zase hodlám mluvit o tom svém "kamarádovi". Já ani nevim,jestli mu tak mám ještě říkat. Byli jsme jak sourozenci a měli jsme v plánu nechat si udělat "matching jewellery. Ale pak se to začlo srát a dosralo se to nedávno. Mám pro vás jeden obrázek a myslím si,že je k mojí siituaci fakt výstižný.


Přesné co? Nakonec nezáleží na tom,jak moc si pomáháte,jak moc se utvrzujete v tom,že jste jako rodina,ale prostě jenom na tom,že pokud se tohle stane,tak je jeden z vás hovado. A já to nejsem,to si pište.

Nesouhlasím a neschvaluju to co se mulíbí,ale nezakazuju mu to-je to špatně a nasere se. Řeknu,dobrá,pojď si to vyříkat-vysere se na to hodí zpátečku,obviní mě a opět je to špatně. A dneska mě zase vytočil,aniž by to věděl. Postnul na jednu sociální síť fotku s novým albem jedné kapely. Dojatě tam popsal jak je to úžasný a že se mu speciálně líbí jedna písnička,kterou následně citoval:

"There's something wrong with all of my friends. Empty heads and violence I'm trying to pretend. That it's not me. I can be anything I want to be. I'll try to ignore it. Try to ignore it. This banging at my door. And I'm living in the storm."


WHAT THE ACTUAL FUCK,MAN???!!!!!
Jasně. Něco je špatně SE VŠEMI mými přáteli. PRÁZDNÉ HLAVY... No děláš si kurva prdel? Já vim,že cituje song,ale dělá to schválně. Znám ho prostě dobře,neptejte se. A ne,tohle není deprese,to je normální sobeckost a narcismus. V depresi totiž sice člověk chvíli obviňuje ostatní,ale posléze obviňuje hlavně sebe,že není dost dobrý,atd. Což nakonec vede i k tomu nejhoršímu,ale o ttom se teď bavit nechci.

Ooo. Chudáček. Všichni jeho kamarádi a hlavně já samozřejmě,jsou špatní,mají prázdný hlavy a nechápou jak on to má strááááášně těžkýýýý a trpí jako zvíře a má depresi a je to prostě neskutečný utrpení.. Hovno. Sedí doma,do práce nechodí,kde co taky dělat nebude,má plno keců,jak chce pomoct rodičům,ale velký kulový,každej měsíc od nich dostává peníze,chodí si ke kadeřníkovi,jezdí si za přítelem,chodí si do barů,kouří a především si kupuje nový CDčka,na který a na všechno to ostatní,by normálně vůbec neměl. Byla jsem na tom podobně s tím rozdílem,že jsem na baráku,kde se musí topit a dělat těžká práce,nedostávala jsem peníze ani na základce,natož teď a dělat jsem hned tak něco nemohla,kvůli ekzému na rukách. Momentálně už rok pracuju,každý den plním práci na 10 hodin za normální 8-mi hodinovou směnukoupila jsem si novej telefon za dvacet táců,novej notas za 14 táců,mám půjčku na auto,který absolutně miluju a dávám ho do kupy,což mě bude stát možná i před dalších 20 táců,do toho dělám,co mě baví a jsem v tom docela úspěšná a plus si dělám řidičák-jo ještě furt,ale byl tam problém,to ted nechci rozebírat,třeba jindy...A beru nějakých 11 000 měsíčně.
Jde o to,že milej zlatej má jenom plnou držku keců a skutek utek. Jeho chabý pokusy dokázat něco v tom,co ho baví nakonec skončily jenom u představ,na sociálních sítích má sice tisíce fans,ale proto,že si fotí péro a to jak chlastá nějakou drahou whiskey a taky proto,že si jedním určitým způsobem ty fans shání...no prostě to není úplně regulérní způsob,ale to je fuk. Furt mele,jak si chce taky udělat papíry,ale já je už dělám jakou dobu a on nebyl ani s to si vypsat přihlášku. Furt,že chce taky pracovat,aby měl prachy,ale nic proto nedělá,maximálně mi řekne,že "tady budu možná už ( řekne datum) dělat! A ono zase hovno. Takhle to bylo několikrát za tu dobu,co ho znám. A pořád to omlouvám,protože byl jedinej kdo mi pomohl,když jsem to nejvíc potřebovala. Ale teď,když mě ustavičně kapitálně nasírá,to vidím z úplně novýho pohledu. Je to neschopnej,slabej,nevyrovnanej,zastydlej puberťák,kterej umí akorát tak krásně snít a tvrdit mi,že Iphone je sice sračka,ale strašně ho chce,protože,když máš Iphone,tak je to prostěstrašná paráda a exkluzivita. Jistě vezme si starší a lepší,z doby kdy ještě žil Jobs...Ale moje hrdost by tu kravinu nereprezentovala,ani kdybych měla zdechnout a to jsem dřív ten krám chtěla taky a ze stejných důvodů,jenž mi bylo tedy 15 a on je dospělej mladej jedinec. No nebo spíš ne no. Kolikrát mi něco slíbil a nedodržel to a já vždycky dodržela všechno,co jsem mu slíbila.


Tak mi teda řekněte,s kým je tady něco špatně a kdo má prázdnou hlavu,co??!!! Ne,nejsem dokonalá,fakt ne. Mám spoustu problémů a řeším je. Ale ŘEŠÍM JE. Peru se s depresí,ale ano, PERU SE.Dosralo se mi to s řidičákem,ale BOJUJU O NĚJ DÁL.
A i když vím,že člověk v reálný depresi je třeba i tak apatyckej,že nemůže udělat vůbec nic,tak tohle rozhodně neni jeho případ. Je prostě a obyčejně neschopnej,obviňuje lidi kolem sebe,protože on je přece hroznej chudák a nikdo nechápe jak mu je. Ano,tenhle pocit,jsem měla taky,ale právě,obvinila jsem sebe. Takhle se totiž deprese projevuje a pozná se v tom taky dost rozdíl mezi právě depresí a sobeckostí,neschopností a dost možná i narcismem.
Docela by mě na tohle zajímal názor vás,čtenářů. Já jsem si tu alespoň ulevila. Ano,nadávám a sere mě to,protože jsem fakt myslela,že bude tak dobrej kamarád,že se budeme znát skrz naskrz,budeme mít klidně stejnej šperk a budeme se přátelit až do konce života a volat na sebe "brácho,ségro". Omyl. Zjevně. A fakt mě to sere,protože občas lituju,že jsem si ho k sobě vůbec pustila. I když mě to bolí,že to říkám. Ale je to pravda. Je to fakt. A sebestředný,hloupý a neschopný lidi,co nejsou ani sto dodržet slib v tom,že se podívají na film,tak takový lidi ve svým životě fakt mít nemusim.

Why I love USA

16. října 2016 v 21:40 | Danneel |  Články
Jo,jeden článek na podobný téma tu už byl.Proč USA a proč ne ČR? Lidi tady mi konstantě hází klacky pod nohy. Lidi,který znám a jsou právě z USA mají úplně jinou náturu. Ať to byl,kdo to byl,kluk nebo holka,chovali se ke mě líp. A neni to jen tohle. Už nějakých 7 let dělám jistou zájmovou činnost. A zatímco tady se moji kamarádi ani neobtěžují na mou práci podívat v USA je to něco jiného. Tam se cizí i kouknou a okomentují mi to. Uznávám,že náklonost k Americe mám už od mala,ten jazyk se mi vždycky líbil a vůbec to všechno tam...Ale to,co se tu děje a lidi kolem mě mi ustavičně dokazují,že ČR není pro mě. Že mě tady ani nikdo neocení a co hůř,to co se mě líbí,se především v Americe tvoří,tady když se mi něco líbí,tak je to spíš zázrak.
Takže tak. Tady s touhle zemí jsem skončila a už hodně dlouho zpátky. Klidně mě odsuďte. Nejsem patriot a nebudu. A vůbec mi to nevadí.

What if I AM a bitch...?

12. října 2016 v 11:35 | Danneel |  Články
Jednou jsem tu psala,že musím být namísto té slušné holky trochu mrchou,jelikož těm vždycky všechno vyjde. Teď mě ale napadá,jestli ta mrcha už dávno nejsem.
Ten kamarád,jak jsem tu psala, se pořád ještě neozval a mě se začal vkrádat do mysli uzlík pochybností,že snad za to můžu opravdu já. Na druhou stranu,to on začal vyjíždět,když jsem nadšením nevyskočila do stropu z jeho nápadu a řekla na férovku svůj názor. Ustupovat nehodlám,na to jsem moc paličatá. Navíc mi řekl,že jestli si myslím,že má nějakej problém člověka i po dlouhým přátelství poslat do prdele,tak že se pletu,ale on neví panáčček,že já jsem toho stejně tak schopná. Když si na tohle vzpomenu,vždycky mě to rozčílí. Možná,že jsem opravdu svině. Začala jsem říkat věci tak,jak si je myslím a lidi o mě přestali mít iluze. Mě se ulevilo,ale dost lidí jsem asi odehnala...Nevadí,nepotřebuju Vás když se Vám nelíbím takováhle,jaká jsem. To že jsem to dřív neříkala,neznamená,že jsem si to nemyslela. Ano,mám problémy s důvěrou,svěřovat se nikomu nebudu a s nikým chodit taky nehodlám. Kluka jsem měla naposled ve školce a vzhledem k tomu,že je mi 24 by to někdo mohl považovat za tragédii,ale mě to nechybí. Nebudu si do života pouštět další lidi,jen proto,aby mi zas ukázali,že se na ně jednoduše nedá spolehnout. Díky,nemám zájem. Svoje pocity nikomu svěřovat nehodlám,vždycky všechno lidi použijou proti mě a já skončila s tím,že si připadám,jako trdlo,jako taková malá hloupoučká chudinka,která potřebuje,aby jí někdo bránil. Nikdy jsem se nesvěřovala,ale mlčela jsem a myslela jsem si svoje,takže lidi měli pocit,že mě musí bránit či co. Jakmile jsem mlčet přestala,snesly se na mě udivený výrazy. No co. Na nikoho se nedá spolehnout,tak se spolehnu na sebe. Nevím kdy se tohle přesně stalo...Že jsem se rozhodla,že nikomu nic věřit nebudu a u každýho čekám jen to nejhorší,ale asi je to dar. Pak mě to totiž tolik nepřekvapí,když se stane nevyhnutelně to,co tuším. Možná,že jsem i dobrá manipulátorka,nedělá mi v práci problém se s jednou osobou bavit a s druhou se smát,když pomlouvá osobu první,ale já tim jenom bránim sama sebe. Pořád myslím na druhý a kam mě to dostalo. Tak pro změnu vypočítávám věci tak,aby byly výhodný pro mě. Každý jsme tu sám za sebe. Nikdo vám nepomůže,když padnete,každej vás překročí a nechá vás tam. Budiž teda. I lidi,o kterých si myslíte,že je už dostatečně znáte.
Možná mě samota jednou zničí,kdo ví. Zatím mi to ale vyhovuje. Být jenom já a to co zrovna zajímá opět jenom mě. Nemusím se přizpůsobovat,tvářit,jak se mi líbí něco,co mě ve skutečnosti vůbec nezajímá... A možná jsem opravdu jenom mrcha,která dělá věci jen ve svůj prospěch,ale život není Hollywoodskej příběh a každej se musíme prát,jak umíme. Myslím,že jsem si svoji dávku utrpení už vyžrala,ne? Reálná myšlenka na sebevraždu je něco,co jen tak nezapomenete. Takže díky,mám toho za sebou už dost. A omlouvat se už taky nehodlám.

Unbelievable.

11. října 2016 v 0:29 | Danneel |  Články
To, že se musím vypořádávat s nesmyslnými existencemi v práci a s nevděčnými rádoby kamarády v mém okolí mě až tak nepřekvapuje. Ale to, že se musím vypořádávat se svým idiotským otcem, tak nad tím mi zůstává rozum stát. Pán jednou něco udělal, trochu se namáhal a hned musí všichni okolo taky něco dělat, aby jako náhodou nemakal sám, chudáček. To, že jsem přišla v půl desátý z práce nikoho samozřejmě nezajímá a je mi vyčítáno i zapnutí wifi na telefonu. No jasně. Pan opět káže vodu a pije víno. Sám sedí na noťasu celý den, ale to je samozřejmě v pořádku. Jak jinak. Že já ještě čekám něco jinýho. Že všech lidí na týhle přiblblý planetě zrovna já chytnu takovýho tátu k ničemu. Pak nemá být člověk na nervy, že jo. Každýmu je jedno jak je mě, všichni jenom já já já, sobci. Sobci a pokrytci. Mě už nebaví být ta hodná a taky si řeknu, co si myslím a je to fakt docela osvobozující pocit. Už mě nezajímá, co si kdo myslí, ať jdou všichni třeba do prdele, když se jim to nelíbí. Já už se nebudu furt podřizovat a být ta hodná. To skončilo. Nikoho nezajímá jak je mě, tak mě nezajímá, co má kdo na mě zase za kydy. Končím se shovívavostí a začínám s upřímností. A za pravdu se přeci každý zlobí, no ne?