Listopad 2016

Funny,weird moment.

27. listopadu 2016 v 12:39 | Danneel |  Články
Na nějak extra dlouhý článek to není,ale chci se s Vámi podělit o historku,nebo spíš situaci,která se mi stala včera.
Jela jsem v autoškoláckým Mercedesu a jeli jsme městem. Musela jsem zastavit při odbočování u přechodu,jelikož tam byla partička nějakých mladých trdel (jasně já jsem taky mladý trdlo,ale víte jak to myslím,oni se prostě tvářili tak...no to je fuk),v duchu jsem si ppostěžovala,že ZROVNA TEĎ se mi tam hrnou,když já to mám do kopce a pak to přišlo. Celej ten regiment asi 10-ti lidí,vyloženě ČUMĚL do auta a házeli na mě takové úšklebky a pohledy...No čuměla jsem na to jak husa do flašky,říkala jsem si "no co to je do prdele" a když se kouknu na druhou stranu,tak holka s dlouhýma ombré vlasama,se ještě 3x otočila,aby jako jí asi něco neuteklo.
No co to jako mělo bejt? Nikdy jste neviděli někoho v autoškole? Nebo za tím volantem vypadám tak malá? No jasně,jsem od přírody menší,sedačku mám vypákovanou nahoru až na doraz a sedím vepředu,abych došáhla na ty pedály,ale jeko...WTF? Úplně mi to připomnělo ten film s Jimem Carreym, "Truman Show". Vyrostl v nějakém studiu,kde mu simulovali svět a všichni kolem něj byli herci. On na to tedy nakonec přišel...Ale pointa je v tom,že i v tom filmu se objevilo párr lidí,kteří se k Trumanovi chtěli dostat,protože ho měli za hvězdu,i když on o tom vůbec nevěděl. A tihle lidi na mě taky koukali,jak když mě znají a já na ně,jako kdybych žuchla z višně.Tak se mi to úplně vybalilo.
No bylo to divný,to Vám řeknu.

Visit.

17. listopadu 2016 v 21:42 | Danneel |  Články
Tak jsem tedy včera byla u té psychiatričky. Moje třetí putování do ordinace,kam jsem si myslela,že snad nikdy nevkročím. Šla jsem rovnou z práce a mnohem radši bych šla domů,ale co se dá dělat. Tenhle bič jsem si na sebe ušila sama,když jsem tam šla poprvé.

Spěchala jsem,abych stihla autobus a z lesů nad městem byla vidět stoupající pára,která plynule přecházela v šedou oblohu. Bylo takové to typické,podzimně-zimní počasí,lilo jako z konve,byla tma a projíždějící auta s rozsvícenými světly,spěchala domů.
Autobus jsem stihla. Když jsem vystoupila,čekalo na mě šedivé město a kupodivu i dost lidí. Došla jsem do takového parčíku,kde jsem si zapálila cigaretu. Denně opravdu nekouřím,jen občas. Stála jsem tam a opodál koukala na budovu,kam jsem měla namířeno. "Léčebné prreventivní zařízení s.r.o." hlásala tabule na budově. Úžasný,řekla jsem si a v klidu dál pokuřovala. Věčně je tam narváno,tak co tam budu sedět jen tak. Ale když jsem dokouřila,byla mi i zima,tak jsem se rozhodla,že dovnitř nakonec půjdu. Otevřela jsem velké prosklené dveře s kovovým,oprýskaným a zeleným rámem a za hlasitého vrznutí jsem vešla dovnitř. Minula jsem dveře na CT a SONO,kde jsem málem umřela strachy,když jsem tam šla poprvé,ale naštěstí to vlastně nic nebylo a celé CT dopadlo dobře. Recepce,kavárna...Výtahy! No super. Jeden jsem ulovila,než to stihnul někdo jiný a zmáčkla jsem pětku. Když jsem přišla do čekárny,lidi už tam seděli a uvnitř,jako vždycky,hrála hudba. Jazzová,nic neříkající,tak akorát na kulisu dobrá. Seděla jsem tam hodinu,než jsem konečně přišla na řadu. Paní doktorka byla jako vždy,milá. A jako vždy se mě zeptala,jak se mám. Řekla jsem jí,že už dobře celkem,ale ptala jsem se jí na jednu věc a to na to,proč pořád musím myslet na ten den,kdy jsem se chtěla vybodnout na celý život a skončit to.Řekla jsem jí,že je to dva roky a že jsem myslela,že to bude v pořádku touhle dobou,ale pořád se mi to cpe do hlavy a celé se to tváří,jak když to nejsou dva roky,ale pár měsíců. Řekla mi,že pokud to pro mě bylo natolik zásadní,tak je tohle naprosto normální. Že k tomu,abych na to nějak zapomněla,směřujeme,ale chce to čas,dva roky je prý málo. S tím mě docela překvapila,ale alespoň vím,na čem jsem. Akorát jsem nebyla u praktický doktorky,kvůli štítné žláze,jelikož jsem tam měla lehce zvednutý hodnoty a ona říkala,že tam opravdu musím,že to ovlivňuje celý organismus. To mě teda nepotěšila,zase další věc k vyřešení,ale co mám dělat no...Ještě mi fixem na kartičce zvýraznila číslo,které mi dala pro urgentní věci a kdyby cokoliv at hned volám. Že mě ted musí hlídat,ale kdyby náhodou,tak se nemám bát,že se to dá podchytit práškama a dneska už jsou šetrné. Super. Tak jsme si popřály pěkné Vánoce a Nový Rok a šla jsem.
Tu štítnou žlázu se mi fakt řešit nechce,ale bez toho to asi nepůjde...Bohužel. Jako to nešlo bez toho CT. Ona prostě chce vyloučit všechno,než dospěje k nějkému závěru. A vím,že to myslí dobře,ale mě se prostě fakt nechce tohle řešit. Když jsem tam šla poprvé,myslela jsem,že mě nějak zanalyzuje a bude. A místo toho lítám ještě po jiných doktorech. Ale zase je to asi dobře,než aby mi napsala prášky,který upravujou chemie v mozku bez toho,aby věděla,jestli to není od něčeho jiného. Asi se prostě budu muset překonat.

So...

15. listopadu 2016 v 22:19 | Danneel |  Články
Jak vypadá můj týden po týdnu dovolené? Realita je bohužel, zpátky. V pondělí jsem otevřela oči s větou '' já tu práci nesnáším '', v úterý jsem je zas skoro neotevřela nevyspáním a zítra to ani nechci vidět. A to ještě jedu k té psychiatričce, kde zas skejsnu bůhví do kdy... Na přesný čas se to v tomhle odvětví moc nehraje. V práci poslouchám zase ty stejné otravné žvásty, kručí mi v břiše než je konečně přestávka a kvůli každému podívání se na mobil, musím natahovat krk jak raptor, jestli náhodou nejde mistrova. Dny jsou krátké a příští týden tam budu tvrdnout od jedné do devíti večer. Skvělý vyhlídky. Ale jinak... No jde to. Co se s tím taky dá dělat, že jo. Je to prostě v Brugách. To jest prosím můj nový výraz, ten film žeru. :-D Rayi, kamaráde, podobáme se víc, než bych sama čekala. Ale Dean Winchester je pořád numero Uno. Takže já jdu spát, abych byla ráno vůbec živá a vy se mějte všichni pěkně. Nebo jak chcete. ;))

I need more days off work...

12. listopadu 2016 v 21:48 | Danneel |  Články
Blíží se konec mojí dovolené...Achjo. Strašně to uteklo. Tohle blažené nic,hora filmů,být do noci vzhůru a dlouho vyspávat,tohle mi bude prostě moc chybět. Zase.Asi bych potřebovala toho volna víc. Nejlépe na furt,což je prostěz očividných důvodů nesplnitelné přání. Občas jsem v noci koukala z okna,potají kouřila a užívala jsem si to. Z neděle na pondělí budu totiž tou dobou už asi dávno spát,následně vstávat ve čtyři a makat až do dvou. A týden na to budu v práci odpoledne. To jsem si zas uvědomila,když jsem fotila ty šílené fotky a užívala jsem si to. Trávila jsem odpoledne dle svého uvážení a ne tak,jak mi to kdo nařídí. Nemusela jsem čekat na přestávku,abych se mohla najíst,nemusela jsem se rozhlížet,když jsem chtěla vzít do ruky telefon a bát se,že mě mistrová uvidí a nedej bože vyhodí. Volnost,klid....Ach bože. Proč to všechno je vždycky tak rychle pryč... Už teď se do toho koloběhu nechci vrátit. Nechci se vrátit k tomu pocitu,že dávám svoje dny,svůj život někomu,koho vlastně vůbec neznám. Nevím jestli je ještě někdo takhle zoufalej z úplně normální činnosti,což je pracovní náplň. Každopádně,následující týden máme alespoň státní svátek a já jdu teď 16. na kontrolu k psychiatričce. Moc mi sice nepomohla,takže nevím,jestli se mám pouštět do nějakýh diskuzí,ale uvidím,jak se to vyvine. Zkusím si užít ještě zybtek soboty a neděle. A vy si víkend doufám,užijete taky.

Friendship problems-last episode.

11. listopadu 2016 v 18:02 | Danneel |  Články
No. Takže včera jsme si to do sytosti vyříkali,lépe řečeno vypsali a je klid. Slíbil,že se polepší.
Jsem ráda,že alespoň tohle mám z krku a doufám,že na dost dlouho.

Ale mám jinej problém. Moje kámoška,kterou už moc za kámošku ani nepovažuju,má v přátelích vlastníka mojí minulý autoškoly a ona moc dobře ví,jak ho nemůžu ani cejtit. Jasně,může mít v přátelích koho chce,ale kruci,jestli mu něco řekla?! Já vim,že se tady o tom nerozepisuju,což je v podstatě stejně jedno...Ale tak mě to naštvalo! Doufám,že držela pysk. Grr....

Co to zase je. Nic mě nebaví,všichni mě štvou a mám chuť nadávat od rána do večera. Když jsem u toho-pokud máte podobnou náladu,doporučuju film "V Bruggách". Nebudu lhát,pro sprostý slovo se tma nejde daleko,ale je to tak zvláštní kombinace komedie a dramatu,že to fakt stojí za to vidět a film dokonce získal řadu ocenění. Pro každého to asi nebude,ale věřím,že svý fanoušky si to najde,včetně mě. PS: Ray je boží.





Friendship problems-next episode.

10. listopadu 2016 v 1:42 | Danneel |  Články
A je to tady. Došlo,jak se tak říká,na lámání chleba. Ten můj kamarád,se ozval. A kupodivu,věci dospěly tam,kam jsem doufala,že dospějou a on si sypal popel na hlavu ve velkých hrstech. Ulevilo se mi,protože kdyby to neudělal,znamenalo by to,že je to fakt idiot a byl by konec. Takhle je vidět,že nad tím uvažuje a můžeme s tím něco dělat. Ochotně jsem tedy napsala obří odstavec,plný upřímnosti a čekám stejnou ránu od něj,ale je to nutný. Musíme to vyřešit,protože pokud si to okamžitě nevyjasníme a pohádáme se při nejbližší příležitosti znova,tak já už za prvé víc šancí dát fakt nemůžu a za druhé,by to bylo celé stejně naprosto k ničemu,jen by jsme si ubližovali,což prospěch nikomu nepřinese.
Zároveň jsem teda zvědavá,co se na mě přiřítí za zprávu. Řekla jsem mu totiž,že to co my dva,jakožto kamarádi předvádíme,přesahuje veškerý hranice a chováme se k sobě spíš jako partneři,s čímž teda budeme muset něco udělat. Nevím,jestli sdílí můj názor,to se dozvím později,ale podle mě to takhle je a už to nebudu ignorovat.
Jsem na to zvědavá. To,že dospěl tam,kam dospěl jenom potvrzuje všechny moje teorie.Ale jsem ráda,že se to hnulo a něco se zas může vyjasnit. Protože já jsem tvrdohlavý mezek a ustupovat nebudu. Zariskovala jsem a on pochopil,co s tím. Kdyby ne,naše přátelství by odešlo někam do zapomnění. Což jsem vlastně nechtěla i když jsem ho chtěla vzteky zaškrtit a už na něj v životě nepromluvit. Tak uvidíme,co bude dál...

Ugh...Depression...

8. listopadu 2016 v 20:51 | Danneel |  Články
Achjo... Dneska byl fajn den,alei tak,nějak nemám náladu...Jak jsem předtím psala o té své zájmové činnosti...Nějak mě to zase přestává bavit. Jistě,došla jsem daleko,mám na to smlouvu a copyright,lítá to po celý planetě ve 200 online obchodech...Ale moc lidí to nezajímá,ten druhý blog klesnul na bod mrazu a reakce nemám v podstatě žádný. Je to 8 let. A paradoxně v době,kdy jsem neuměla ani neměla nic,za mnou lidi šli a chválili mě. A ted už ne. Nechápu to. A je mi to líto. Občas se na to chci vykašlat,smazat to a nechat to být.Ale miluju to příliš na to,abych se toho vzdala. Plus sentiment taky pracuje...Nojo.

A ještě k tomu tady ma zase kydy můj připitomělej otec. Ted se zbláznil,že si koupí auto. No jasně, celý roky nic a teď mu hrabe jenom proto,že já a mamka děláme autoškolu. Vždyť on to auto ani nepotřebuje, hlavně nesmí být pozadu. Řve na mě, že jsem blbá,když mu říkám,že si po dvaceti letech s řízením v dnešním provozu neporadí.Tak já jsem blbá. No jasně. A on je nezodpovědnej kretén,kterej vůbec neví o čem mluví a myslí si,že se do toho dostane během jedný jízdy. Normálně mám sto chutí ho někde nahlásit nebo něco. Já už na to nemám sílu se rozčilovat. Tak at jde a koupí si auto. Ať ho hned první den naboří a dá si do držky. Jen ať. Když je takovej machr a navíc nechce hned dát auto zkontrolovat do servisu,tak ať si tu držku pořádně namele. A prej já jsem blbá. Každej kolem mě a jsou to aktivní řidiči, si myslí, že je to naprostej cvok. Ale on ne,on je pán přece n světě nějakej ten pátek a tím musí být zákonitě chytřejší než já. Nechápu, že je tohle můj táta. Nechápu,že je to takovej idiot. Ale co nadělám. Takže proto,ať se klidně vyseká. Možná potom nebude dělat machýrka a bude to brát vážněji. A nebo řekne,že ten druhej byl idiot a vlez mu tam. Achjo...No nemám slov. Tohle prostě není normálni.

Planner is here!!!

7. listopadu 2016 v 20:29 | Danneel |  Články
Olalááááá,už je tu! Přišel mi můj Memory Planner a je krásný,stejně tak,jako ve videích! Něco jsem si do něj už nadepsala a nemůžu se dočkat,až mi přijdou washi pásky a budu to moct polepit a ozdobit. :D Kupodivu jsem nakonec žádné clo neplatila-asi si řekli,že to nebudou hrotit,když je to jen diář... :D
Dneska byl stejně super den,ani jsem to nečekala. Musela jsem do města kvůli mému milovanému autíčku a vyřídit něco se servisem...Když jsem šla zpátky,dostala jsem nápad a začala fotit...Okolí,selfies,prostě,co mi přišlo pod ruku. Bylo to naprosto božíííí! Jsem nadšená,fotky vyšly nádherně a nasdílela jsem je,kde jsem mohla. Venku bylo všelijak,ale bylo to perfektní počasí na focení. Temné,ale veselé. Tancovala jsem si v dešti,mávala s deštníkem jak šílenec a bylo mi tak,jak už dlouho ne...Svobodně. Nádherně. A v hlavě mi krom písniček,které miluju zněl citát: Stars can´t shine without darkness. Bylo to prostě skvělé a budu si to pamatovat. Jen tak bych ven nešla v takovém počasí,ale dneska jsem fakt byla ráda,že jsem venku i když byla zima. Moc dobře totiž vím,že ostatní sedí v práci a já si takhle užívám. :D

Just My Thinking...

6. listopadu 2016 v 23:29 | Danneel |  Články
No,tak mám zrovna přemýšlivou...Dostal se mi do ruky článek,který se zabýval tím,proč,když si něco přejeme,tak něco vyjde a něco ne...Mluvím o metodě,nejznámnější asi jako Tajemství. Aby jste rozumněli-mám těch knížek doma dost,všechny jsem je četla,dokonce mám i Gratitude Book,což je takový sešítek,nebo deník,kam si píšete,za co jste vděční. No nebudu lhát,je popsaný sotva ze čtvrtky a to ty stránky nejsou nijak velké.
Já se prostě vždycky splaším,že to budu dodržovat,budu myslet pozitivně,každý den si napíšu do knihy vděčnosti alespoň maličkost,za kterou jsem vděčná a přání se snad začnou plnit. Jenže...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dala jsem sem rozdělovač,protože takováhle nějaká hranice stojí mezi mnou a pozitivním myšlením. Život už mi dal hodněkrát do držky,podrazil mi nohy a protáhnul mě bahnem a co je nejlepší-podkopal moje přání a tužby i když jsem se snažila ze všech sil myslet pozitivně a neklást do toho žádné obavy. Samozřejmě,že vím,že to přání musí být jasné,samozřejmé,v přítomnosti a bez jakýchkoliv obav-což se tedy stává těžší a těžší. Ale celkově mi tohle prostě nejde. Kdykoliv se mi něco nepovede,jako bych zahořkla o trochu víc a dveře do světa optimismu a splněných přání o kapku víc přivřela. Já nevím čím to je a rozhodně to nemám od mala. Jééj,kdyby jste věděli,jak já byla veselý dítě...Splachovací,chechtala jsem se od rána do večera,ve všem jsem viděla něco fajn a nikdy nebylo nic tak hrozný. Pak jsem vyrostla a stala se ze mě holka,která se klidí do ústraní,na nikoho nemluví,ba jí to dělá i docela problém a dělá,že je neviditelná,když se na výřečnou skupinku lidí dívá skrz dlouhý pramen vlasů. Tahle dřív veselá holka spadla do tak velké temnoty,že další život už nedával smysl a kdyby jí srazilo auto,ani by jí to vlastně nevadilo.
Už nejsem takhle na dně (díky bohu),ale že bych hýřila nadšením se říct nedá. Sarkasmus je moje druhý jméno,veselý lidi mi lezou na nervy,úspěšný lidi mi lezou na nervy a nikdo nechápe,jak těžký to mám já,když se mi ustavičně něco nedaří. Ano-pokud to převedete na Tajemství,dělám si to sama,že jo. A možná,že i jo. Ale zjistila jsem,že je jaksi jednodušší na všechno nadávat,stěžovat si a skuhrat jak je to těžký,než si udržet nějakýho pozitivního ducha. Když já už prostě asi nemůžu,po tom všem. Nevím,jak být pozitivní a ani se mi do toho moc nechce. Všechno je prostě moc práce. Moc práce někam chodit a na všechny se usmívat,když můžu ležet v posteli,poslouchat nějakou baladu,čumět do stropu,zatímco venku prší a přemejšlet,co všechno se zase podělalo. Nevyžaduje to totiž žádnou aktivitu,ty myšlenky se mi v hlavě honí samy,ale zaplašit je,dá podstatně víc práce.

Včera jsem narazila doma na stará alba fotek,ještě z dob,kdy jsem byla mimino. Viděla rodiče,jak mě mají rádi,jak si se mnou hrají a mělo to všechno tak příjemnou atmosféru...Když to srovnám teď,tak to je někde úplně jinde. A najednou mi to bylo hrozně líto. A že mě říkají,že jsem z kamene (u filmů nebrečím,nedojímám se,spíš rozčiluju a nebrečela jsem ani na pohřbu svého dědy,i když jsme se tolik neznali,ale stejně...), takže asi chápete,že aby se mnou něco zacvičilo,to už musí být.
Chtěla bych být zase ta veselá holka. Ale mám takový dojem,že to už nejde. Moc se toho změnilo a podělalo na to,aby to ještě šlo spravit. A občas mám dojem,že dokážu zapomenout a začít znovu a občas,vlastně spíš většinu času,mám pocit,že tohohle už se nikdy nezbavím. A to znamená,že se moje přání nikdy nevyplní,že mě vždycky někdo předběhne a já budu čím dál tím víc nerudná,zahořklá a nepřející. Ale jak to zastavit,to netuším...


My Planner Delivery Problems

6. listopadu 2016 v 12:58 | Danneel |  Články
Nojo, tak už si jdu zas trochu stěžovat . . . :-D Před chvílí jsem vstala (NO A CO ) , mám tu kafe a přemejšlím. Jen co jsem se koukla na mobil, čekala tam na mě zpráva od doručovací firmy DHL. Prej můj balíček (už tak dost drahej mimochodem ) , podléhá clu a bez toho, abych vyplnila nějaký formulář nebo co,tak mi to nemůžou doručit. Tak jsem si odfoukla a dala se do vyplňování. No, tak chtěli číslo občanky a nějakej kód, kvůli kterýmu jsem vyplňovala zase něco na stránkách celní správy , pak jsem zadala kód a četla dal. DHL vyřídí všechno za mě, bla, bla , bla . . . No dobrý. Upřesněte co je v balíčku . What?? Špatný popis - oblečení , bavlna. Správný popis - pánská košile, bavlněná. Říkám si - no do prdele , na co kurva fix chcete vědět, co v tom je, ale vyplodila jsem tam Diář, papír. Jasně, má koženkový desky a kovový pořadač a plastové rozdělovače a kapsičky na fotky, ale to snad neni nutný, ne?!
No dobrý, jedu dál a čtu si podmínky a tyhle kraviny a najednou: Minimální výše cla je 550 Kč a maximální 2000 Kč . What the fuck????!!!! No do prdele na druhou, to se mi to sakra prodraží.. Ale tak co no... Tady to k sehnání nebylo a budu mít přesně to, co chci. To si teda fakt budu muset dát záležet , abych to neposrala.
Je to pro mě celkem novinka , jelikož , když si objednám něco z Wishe, tak žádný clo neplatím, ale možná je to tím, že to jsou mnohem menší a levnější balíčky. . . No čert ví. Tak aby jste věděli, co by vás mohlo čekat při nákupu z Amazonu . Jak to dopadlo vás budu pak informovat .

My-something like-diary

5. listopadu 2016 v 22:44 | Danneel |  Články
Napadlo mě napsat nový článek a bavit se zase o denícíh-nojo...Mě jak něco chytne...:D
Ale uvědomila jsem si,že mám vlastně takový sešit,který jsem si zařídila na fotky,různé citace a kousky textů z písniček-Asi jsem věděla,jak chci aby můj vysněný,tumblrovský deník vypadal,ale stejně to nějak nebylo ono,což brzy napravím s tím novým diářem od Heidi,který je prý mimochodem už na cestě. :)
Ale k věci. Pořídila jsem pár fotek tohohle sešitu,aby jste se mohli podívat na něco,co vylezlo z mé hlavy. Mám tam pár pěkných stránek s fotkami,které ale bohužel z pochopitelných důvodů neuveřejním. Na tomto blogu si chci zachovat 100% anonymitu,je to pro mě dost důležité vzhledem k tomu,co sem píšu a tomu,že mám ještě jeden blog...Ale to jistě chápete. :)

(Poznámka: Foceno Samsungem Galaxy S6 Edge,upraveno aplikací PicsArt).


Hakuna Matata to me,bitches! At least for the next week...

3. listopadu 2016 v 20:58 | Danneel |  Články
Musím velmi spokojeně konstatovat,že jsem v práci ukecala mistrovou a příští týden MÁM VOLNOOOOOO! Yippie-Ki-Yay MotherFuckers!

Tak dobře,zase se uklidníme...To bylo poněkud neslušné upuštění páry a vyžívání se v momentálním naklonění hvězd,ale no...Musela jsem. :D

Jsem zřejmě po své milované mamince,jelikož mi dneska psala sms,at příští týden napíšu kamarádce,že na ni myslím,jak na odpolední pracuje,že ji pozdravuji a právě se na gauči převaluju na druhý bok. :D Což raději pro udržení dobrého přátelství raději neudělám,ale neříkám,že mě to neláká. :D

Wow...týden volna. Už je to potřeba. Hlavu mám jak pátrací balón,moje narušený nervy mi dělají v hlavě neplechu a komplikace,jakožto můj denní chleba,už mi vážně pomalu a jistě zatemňují mou,už tak dost temnou mysl. Potřebuju prostě pauzu. Vypnout,neřešit,užívat a odpočívat. Tak snad ten čas do sytosti využiju a opravdu se zrelaxuju. :)

Yes,yes,yes,YES!!!

1. listopadu 2016 v 20:34 | Danneel |  Články
No o tohle se prostě musím podělit! Celé včerejší odpoledne jsem strávila hledáním svého nového ideálního deníku s odhodláním,ho tentokrát opravdu udělat podle mých představ. Našla jsem spousty a spousty krásných zápisníků,některých tak krásných,až jsem si říkala,že je jich pro mě škoda,ale pořád to nějak nebylo "ono". Nadšeně jsem tedy hledala dál,až jsem narazila na něco,z čehož mi málem vypadly obě oči. TO BYLO ONO. TOHLE JE TA NÁDHERA,PO KTERÉ TOUŽÍM. Diáře všech variant a typů,tématické deníky a alba "Project Life". Objev je kreativní technika a zájmová činnost,zvaná "Scrapbooking". Bylo to nádherné. Ale byla jsem na pochybách,zda to takhle nádherně zvládnu i já sama,navíc alba a smashbooky na prodej tak nějak opět nesplňovaly moje očekávání,které je,nutno přiznat,opravdu velké. A pak jsem objevila Ameriku podruhé: Paní jménem Heidi Swapp. Dělá pod svojí značkou,co se týče metody Scrapbook,snad všechno,VČETNĚ předpřipravených diářů a alb,roztříděných podle různých kolekcí,které jsem ani pomalu nestihla všechny prozkoumat. Byla jsem naprosto unešená tím,co vidím. Našla jsem si pár českých článků a našla slečny,úspěšně plnící svůj "Heidi Swapp Memory Planner", který mě naprosto a doopravdy dostal.
Tenhle "Memory Planner" je ve své podstatě diář,ale bez označení data a roku,takže je ppoužitelný opravdu v kteroukoliv dobu a není ani nutné ho za rok odložit. Zapíšete si důležité momenty do požadovaného měsíce,připíšete si rok a je to. Geniální. Diář je velký,má v sobě různé povzbuzující citace ( to je něco pro mě ),krásně vyvedené a předpřipravené stránky.různé foliové záložky třeba na fotky,různé kartičky,prostě cokoliv,chcete a na deskách kapsičky,kam si můžete třeba založit bloček,který si snadno do diáře doplníte,jelikož je dělaný ve stylu šanonu,nebo si do kapsiček můžete uložit svoje diářovské zkrášlovací pomůcky jako různé samolepky,právě kartičky,papírky,atd. (A teď jsem chytrá a mám naštudováno :D ).

Neváhala jsem a hledala,kde by se tenhle skvost dal pořídit. Což o to,nějaký ten obchod jsem i našla,ale skladem nic a ani nebylo možné si to objednat na dotaz. Ale protože jsem holka šikovná a umím platit na internetu kartou a jsem připravená i na metodu PayPal,jala jsem se hledat svůj vysněný Diář\Deník na zahraničních stránkách. Přímo od Heidi to objednat nešlo (nechápu proč),ale na Amazonu se na mě usmálo štěstí v přesné podobě diáře a zeleného nápisu "Skladem". Amazon jsem tedy viděla prvně v životě,což mě ale samozřejmě nemohlo zastavit a okamžitě jsem vyplnila svou adresu a údaje potřebné k platbě. Hurá! Přišel mi mail s tím,že mi bude diář zaslán a až se tak stane,dostanu nový email. Dívala jsem sena účet,zda se platba už zablokovala,ale ještě se nic neděje,tak možná Amazon funguje jinak...Každopádně mail dorazil,přímo na Amazonu je objednávka úspěšně dokončena,takže by mému novému,nádhernému diáři nemělo stát nic v cestě. :)

Mé srdce plesá a má duše jásá. Tohle je prostě TOP! Nádhera,nádhera a zase nádhera. Má to přesně ten "Tumblrovský vzhled" ,který jsem hledala a protože nejsem takový talent,je to už předem uděláno nádherně,aby prostě nešlo nic zkazit. Navíc -a to považuji za opravdu velké plus - je,že je to děláno jako šanon a ty šanonové kroužky jsou dost velké na to,abych tam nacpala horu dalších papírků,kresbiček a fotek,které se mi nakupí a diář mi bude sloužit ne jeden,ale více roků.Proto jsem byla ochotná obětovat klidně i víc peněz a jsem odhodlaná udělat tuhle Diářo-kroniku správně.

Co se týče pásek,samolepek,kartiček a dalších "blbůstek" ,doporučují Vám obchod Wish. Platí se tam také kartou,ale mám to vyzkoušené a všechno mi vždy přišlo. Objednala jsem si tam nějaké doplňky a cena je většinou 25 Kč výrobek a 25 Kč doprava. Úžasné. Můžete si samozřejmě koupit tyhle věci přímo v kolekci pro tenhle diář,ale cena je nesrovnatelně vyšší a na tomto obchodě seženete levně pěkné věci. To je jen takový tip. ;)

A protože jsem dobrá duše a tuším,že možná někde pochoduje stejný cvok jako já,který je ochotný do toho vrazit ty peníze a udělat si radost,následující video,je oficiální prezentace diáře od Heidi a video pod tím Vám ukáže,jak se takový diář dá krásně vyzdobit. Pár lidí i psalo,že diář spíš používá jako deník,nebo-li "Project Life",což hodlám udělat i já. :) Pěkné pokoukání a třeba i inspiraci přeji.