Leden 2017

Alright,alright...!

23. ledna 2017 v 19:02 | Danneel |  Články
No dobře...Po posledním článku asi vypadám,jako ta největší potvora pod sluncem. Nechci se tu nijak ospravedlňovat,ale zkuste se trápit několik let se vším,co máte okolo a pak přijde někdo,pro koho to vlastně ani neni důležitý, a všechno Vám sebere. Jak Vám bude? Dokonce i moje mamka říka,že jsem naježená na celej svět. Jo jsem. A nevím proč. Všechno se nějak podělalo. Vím,že sem nepíšu tolik detailů,aby jste z toho byli nějak moudří. Ale zkuste mě pochopit. Je toho na mě prostě moc. Nechci být až taková svině. Ale občas si jednoduše nemůžu pomoct,když jsou lidi v mým okolí svině na mě. Asi tak.

I need to vent. Again.

21. ledna 2017 v 16:36 | Danneel |  Články
Nojo. Je to tu zas. Pamatujete si tu moji "kámošku",která si se svýma novýma kamarádkama říká "čubky"?
Její mentalitu poslední dobou naprosto nesnáším. Hubená fakt není a na to,že má skoro 2 metry,vypadá jak chodící slon. Krásy taky moc nepobrala. Když jsme se bavily,měly jsme podobné zájmy,pak se to rozdělilo. Já jsem byla na vše,co se týče umění-psaní,muziku,filmy,tvoření...Ji to nikdy nebavilo,ač jsme tehdy měly společnou kroniku,psala jsem do ní jen já. Ona se pak dala na karate,kterého nakonec musela nechat,jelikož si nechala operativně narovnat svou křivou čelist. Se vzhledem jí to lehce pomohlo,i když tak rapidně opravdu ne. Plus se nikdy nemalovala,sice mi záviděla,že umím udělat kouřové stíny a kočičí linky,ale sama na to kašlala. Takže ze mě se stala dlouhovlasá blondýnka s perfektním makeupem,který teda doma nenosím a z ní holka s umaštěným hnědým krátkým culíkem a když kašle na obličej,kašle i na vlasy. Vzhledem k tomu,že karate už dělat nemohla,nabrala tuky,jelikož i ráda vaří a začala se věnovat psům. Na tom by nebylo nic špatného,kdyby to nebylo na Facebooku dnes a denně s otravnými poznámkami,jak jsou psi nejlepší. Psi mám ráda,ale pro mě jsou nejlepší kočky,asi tak. Když jsme se bavili o autech,mě se vždycky líbily ty krásný dlouhý káry,třeba sedany,cupé...V dětství bylo mé nejoblíbenější auto Cadillac. Ona? Líbí se jí kombi. KOMBI! Hnus. Estetické cítění asi zapomněla někde ve sklepě. Jasně,že se každýmu líbí něco jinýho,ale proboha....No fuj. Zjevně k tomu přistupuje stejně,jako k sobě-tlustej hnusnej neupravenej člověk v hnusným a beztvarým autě.
No nic.
Ona neví,že mám auto.Ale právě dnes poslala na FB fotku svýho auto a k tomu smajlíka,který má srdíčka místo očí. A pod tím byla fotka tak odpornýho auta,že by se člověk styděl o to opřít kolo. Jasně,je velký,prostorný a může v něm vozit ty svoje psy. Ale mýmu autu nesahá ani po vzorek pneumatik.

Je to Volkswagen Caddy a vypadá nějak takhle,včetně té odporné bílé barvy.


A moje kára? Sporťák Peugeot 206 CC s pevnou stahovací střechou a koženými sedačkami v oslňující modré barvě. Podívejte se níže.


Jak tak na to koukám,už jen podle těch aut jsme každá úplně jiná. Ona se věčně nudí,já nikdy. Ona nemá žádný starosti,až na to,jak nejlíp vyfoti svoje tlustý nohy ve vaně,mít v ruce víno a psát k tomu "Relax". Mě moje umělecká a empatická duše dohnala skoro až k sebevraždě. Na knížky prý nemá čas a na Facebooku najdete 20 statusů,různě psaných,jak se nudí.
Filmy mě nedojímají natolik,abych brečela,jelikož jsem měla takový problémy,že to se mnou už prostě nic nedělá. Ale ona řve i u pohádek.
Asi je to dobře. Ať se tahle osoba vozí v odporným autě a s kamarádkama si fotí mdlé selfie,které označuje jako čubčí a já si půjdu svým stylem,v parádním autě a esteticky upraveným diářem,psaním deníku,jak tohohle,tak i papírového a bude klid. Jen by mě zajímalo,jestli vůbec někdy najde dárek pro měk Vánocům,o kterém mi hlásila už od léta,že se mi bude líbit ated ho nemůže najít. Hlavně,že se pořád stráááášně nudí. Já mám její dárky,zabalené a na svém místě taky od Vánoc. Jestli jí je dám? Toť otázka. Měla alespoň tolik slušnosti,že si je nevzala,když ten můj někam zašantročila. Mám té holky popravdě řečeno už opravdu dost. A tak nějak cítím,že se naše cesty jednoho dne rozejdou definitivně.

Danneel

Well...

15. ledna 2017 v 23:11 | Danneel |  Články
Můj veřejný deník asi volá po tom,abych se už zase ozvala s novým zápisem.
Předně-ve čtvrtek v 7:20 ráno umřela moje prababička. Bylo jí 94 let. Upřímně-čekala jsem kdy to přijde tak od jejích 90-ti. Se mnou to zatím nic neudělalo-možná už jsem opravdu ledová královna a nebo to přijde později...Každopádně mě to spíš mrzelo kvůli mamce,protože si s ní hodně rozumněla a ani se není co divit,když její máma a zároveň moje babička,je taková semetrika a to jsem ještě slušná. Byla právě zlá i na mou prababičku,pro kterou už odchod byla asi spíš úleva. Mamka mi řekla,ať si zkusím vzít na pátek volno. Moc se mi nechtělo naší mistrový ptát,jelikož měla ten den fakt blbou náladu. My totiž v práci nic nemůžeme,jsme tam jak otroci pod dozorem a jedna paní měla při ranní směně hrnek s kafem na stole...S čerstvě zalitým kafem. No a mistrová přišla,smetla jí ten hrnek ze stolu,seřvala jí jak hada a šla. Nelekla jsem se tak ani toho hrnku,jako toho řevu. Bušilo mi srdce jak o závod,protože jsem se fakt hodně lekla,jak jsem byla po ráno v polospánku. Říkala jsem si,že jestli to udělá ještě takhle párkrát,tak mě tam brzo klepne pepka. Takže jistě chápete,že jít za takhle rozjetou šéfovou není nic moc. Nakonec se mi zdálo,že se trochu uklidnila a tak jsem se jí zeptala a kupodivu mi tovolno dala.
V pátek jsme byly s mamkou nakoupit a spestřily jsme si ten nákup návštěvou v McDonalds,jelikož tam moc nechodíme. Bylo to moc pěkné,akorát,že na zpátek to bylo teda hrozný. Táta řekl,že pro nás nezajede,aby pomohl s nákupem,protože čekal na balíček od pošty. On by nejel tak jako tak,v tomhle počasí se bojí...Nejel 20 let,ted má auto a jel s ním párkrát,takže je to vlastně pořád stejné. No nic.
Když jsme jely autobusem do města,odkud jsme musely pěšky,zasekl se na cestě kamion. Sunul se pěší rychlostí a nebylo možný ho předjet,takže se 3 auta a náš autobus,courali za ním. Když se auto vpředu rozhodlo,že ho předjede a sním i ti za ním,včetně našeho autobusu,auto těsně před autobusem najednou zastavilo a začalo se štosovat zpátky do kolony a kdyby neměl autobusák rychlý reakce,tak už jsme v něm. Nakonec se povedlo kamion předjet a pokračovali jsme dál. Když jsme dojely,dál už jsme museli kilometr pěšky a vláčet plnou tašku na kolečkách domů. Sněžilo jako blázen,všude samé závěje....A někde po cestě jsme ztratili jedno kolečko,lépe řečeno,tu gumu z něj. Na mokrém asfaltu se to navíc ohoblovalo úplně na takové zuby,které se nakonec ulámaly a mamka tak táhla tašku na šikmo a to ulomené kolo brousila po zemi. K tomu kolem projíždějící auta vůbec nehodlala uhýbat,takže jsme byly obě zmáchané nejen ze sněžení,ale i z odlétávající břečky od kol aut. Naštvaně jsme na ně párkrát zařvaly,že jsou kreténi a to bylo tak všechno. Tátu jsme nevolaly,protože by stejně nepřijel. Když jsme přišly,hrál si doma s tím,co mu přišlo poštou...Paráda.
O víkendu jsme měly jet na otočku za tou semetrikou a domluvit vše kolem pohřbu,ale je nemocná tak se to přesunulo na jindy. Víkend byl klidný,až do ted. Táta je prostě skrblík s hamounem dohromady a pořád námvšude doma zhasíná. Na záchod se u nás jde totiž přes kuchyň a oon když nikoho nevidí,tak tam zhasne a člověk se pak může přizabít. Mamka je nemocná,utahaná a nervózní....Začala na něj řvát,on zas na ni,proč ječí jak magorka...No hrozný.V tyhle chvíle bych nejradši někam zalezla a dělala že to neslyším,dokud to nepřejde. Normálně se nehádají a ani mi to dřív tak nevadilo,ale čím jsem starší,tím jsem citlivější...Nebo patetická,těžko říct. Každopádně moje nervy už tohle těžko zvládají.Stačí takovýhle malý incident,aby mi bylo naprosto strašně.
Zítra je zas odpolední a kvůli situaci venku mi kámoška psala,že mě neodveze. Úžasný. Večer tedy zas půjdu kilometr pěšky. Minule jsme to s mamkou šly v -17-ti.
Pořád čekám,kdy tahle smůla a temnota zmizí. Kdy to všechno přestane. Je nový rok a děje se to pořád stejně. A kvůli tomu se to se mnou nejspíš nelepší. Práce,můj život,rodina....všechno je....temné.
Snad se máte líp.

Diář 2017

3. ledna 2017 v 10:39 | Danneel |  Články
Jediná věc,na kterou jsem se do letošního roku těšila,je můj nový diář. Dřív jsem si myslela,že ho nevyužiju,ale jen jsem ho neuměla používat,každopádně se mi to vždycky moc líbilo.
Psala jsem vám sem o tom velkém a drahém diáři,který je už v provozu od minulého roku,jelikož je nedatovaný a já si tam píšu hlavně hezké věci,aby jsem si na ně mohla vzpomenout a lepím si tam fotky,vkládám různé doplňující papíry a mám horu samolepek a pásek,které si tam lepím a vypadá to hezky. ALE...! Je to sakra osobní. Krásné,ale osobní. A protože nový diář jsem chtěla malý a do práce,kde si budu psát,co jsem udělala,případně nákup či poznámky pro sebe a co se za ten den dělo,čehož občas stejně není moc,říkala jsem si,že všechny samolepky si ušetřím do toho pěkného velkého a do toho "pracovního" si kdyžtak něco přikreslím.
Rok začal a s tím i můj diář. A funguje to,je to parťák a snažím se,aby to byl i můj kamarád. V práci se cítím dost často osamoceně,odtrženě od domova...Jsem nejradši doma a lidi moc nemusím a hrozně mě to ubíjí-to asi ty moje pocuchaný nervy...Ale ten diář pro mě slouží jako taková kotva. Je dělaný podle mě a je tam se mnou. Pak si ho vezmu zase domů,něco do něj dopíšu,či přikreslím a hned mám pak lepší pocit,že je v té pitomé práci se mnou alespoň "někdo".
Včera jsem měla stránku celkem prázdnou a asi to tak bude po celý týden,jelikož mám dopoledne volno a to se nic zvláštního neděje a zbytek dne strávím v práci. Diář je denní,ale takový menší,abych se mohla v případě potřeby i rozepsat,ale aby zas nebyl moc velký do tašky.
Včera jsem tam tedy měla práci,nějaké poznámky po čem se podívat večer v krámu,protože kámoška tam chtěla zajet,tak jsem se ptala smskou mamky,jestli něco nechce a to bylo všechno.
Když jsem přišla domů,hrála mi v hlavě jedna písnička-při odpolední můžeme poslouchat muziku,zaplať bůh,alespoň něco.A pak mě to napadlo-každý den vyjádřit nějakou písničkou,pokud to půjde. Mám hudbu moc ráda,takže to je úplně skvělý nápad. Vynechala jsem tedy v diái nějaký volný řádek a do zbytku stránky jsem napsala text,do volného místa jsem následně ozdobně napsala názeb písničky tužkou a u kraje textu jsem vertikálně připsala jméno zpěváka. A stránka byla rázem plná,navíc to i docela dobře vypadá,jelikož jsou řádky malé a to malé písmo jez dálky nečitelné,ale efektní. Takže do práce super.
Jinak diář vypadá takhle.


Danneel