Únor 2018

Hello darkness,my old friend.

28. února 2018 v 22:42 | Danneel |  Články
Je to tu zas. Taková já nevím...vnitřní nespokojenost. Výbuchy vzteku. Nutkání se pořezat,kterému jsem nakonec odolala.
Opět se mi udělal ekzém a rozlézá se.
Měla jsem nedávno dost stresovou situaci,která to pravděpodobně zase spustila,ale co s tím že? Povídala jsem si i přímo o tom s mamkou,bavily jsme se i o mých sebevražedných sklonech co jsem měla nějaký ten rok zpátky a bylo to očišťující,ale pořád mám pocit,jakoby to všechno stejně nebylo venku,jako když tam pořád zůstalo něco,co mi hlodá v hlavě a může mi ubližovat. Nevím,co to je,kdy to skončí a jestli se to někdy vrátí o toho stádia, kdy jsem to chtěla,nadneseně řečeno,zapíchnout a na všechno se vykašlat. Dá se ovšem předpokládat,že v létě to bude lepší....Nebo většinou je. Léto je ale daleko a já mám problém teď. Chce to prostě výhru. Alespoň nějakou zázračnou výhru,úspěch,který zaplaší alespoň na chvíli to,co mám v hlavě teď.

Danneel

Nostalgic Feeling.

18. února 2018 v 11:41 | Danneel |  Články
Ano,mám nostalgickou náladu a nejen proto,že dnešním dnem končí má dovolená. Byla moc pěkná. I když jsem většinu času strávila prací na mém pokoji,byla jsem ráda,že nemusím odjet na odpolední a poslouchat tam ty kecy ostatních. Každého zdravit. A dělat ,že je pozdravit chci.
Doma nikdo nebyl,tak jsem si pustila televizi,dala jsem si snídani,něco udělala v pokoji,zakouřila si v klidu z okna zlaté Marllboro a bylo mi krásně. Odpoledne většinou opět probíhala práce na pokoji a nebo jsme jeli do města nakoupit,což většinou zahrnuje i návštěvu kavárny.
Vždycky když se stane něco nepříjemného,jako třeba to v posledním článku a nebo mám potřebu si něčím udělat radost jen tak chodíme s maminkou do drogerie. Ona si tam nedávno koupila šampon a balzám od značky Nivea. Byl k tomu myslím nějaký dárek...Ale moc jí to nevyhovovalo,tak jsem to vyzkoušela já a mě to naopak sedlo perfektně. Navíc ta vůně...Božská. Už dávno jsem zapomněla,jak Nivea krásně voní.
Úplně to ve mě vzbudilo vzpomínky na dětství. Niveu měl doma snad každý. Kulatá,modrá,plechová dózička s bílým nápisem. Zatoužila jsem koupit si od Nivei všechno,tak moc se mi ta vůně zaryla do paměti. Ten krém,jistě jeden v plechovce na doma a druhý v tubě do práce. Ještě deodorant tuhý a ve spreji.
A něco na pusu.
Aby jste rozuměli-vždycky jsem byla ulítlá na lesky rtěnky a balzámy. Ty tedy až poslední dobou. Nicméně tohle odvětví bylo vždycky první,které jsem v drogerii navštívila.
Opět se mi vybavuje dětství. Obyčejné balzámy jsem vyměnila za něco,co tehdy pouštělo alespoň trochu barvy. Byly to moderní lesky na rty v kuličce a s různými barvami a vůněmi. Bylo to spíš průhledné,ale co. Byla jsem nadšená. Později jsem byla pyšná na svůj "dospělácký " lesk na rty z Avonu. Byl bezbarvý a v takové tmavé lahvičce,což se mi moc líbilo. Používala jsem ho pořád.
A teď jsem si vzpomněla na značku Labello,která je pod niveou. Některé věci od Labella tak můžete mít i se značkou Nivea.
A zatoužila jsem po novém balzámu.
Mám doma blackberry shine, léčivý heřmánek v práci,jahodový (Ten mi ale moc nesedí vůní) a pearl shine. Pak mám ještě Neutrogenu,ta je výborná a nějaké Eosy. Ale ted jsem chtěla přímo Labello.
Mám doma jedno máslíčko na rty v plechovce š vůní vanilky a makadamiového oříšku. Je úžasné. Používám ho hlavně doma a na noc a nesnáším ho štětečkem,což je poněkud krkolomné,ale ta úžasná plechovka,to krásné balení mi za to stojí. Navíc jsem nedávno přišla na to,že si balzám můžu nanést na rty přímo z plechovky a jde to krásně,což dělá tenhle výrobek pro mě ještě atraktivnější. A tak jsem si řekla,že se podívám po další takové kulaté věcičce. Prostě jsem si chtěla udělat radost.
Vím,že existuje ještě máslo kakaové,kokosové,malinové,originální a pak červené s červeným rybízem které má údajně trochu barvit.
Hodně mě zaujalo kakao a kokos,bohužel ty jsem nesehnala a tak nakonec zůstal výběr mezi malinou a rybízem. Nakonec jsem vybrala rybíz a jsem fakt na výsost spokojená. Barvit to tedy moc nebarví,ale vůně je příjemná,není sladká,spíš svěží a mě to s balzámem zase moc baví.
Je potřeba si někdy udělat radost a mě tihle malí pomocníci dělají radost velkou. A Labello je stejně jako Nivea,vzpomínka na mé dětství,kdy bylo všechno tak nějak jednodušší. A chci si tuhle vzpomínku uchovat.

Father? Yes. Dad? Nope.

17. února 2018 v 11:07 | Danneel |  Články
Včera jsme jely s mamkou opět pěkný výstup s tátou. Předěláváme totiž s mamkou můj pokoj a vyhazujeme i starý nábytek a postupně kupujeme nový. No,lépe řečeno kupuju si ho za svoje. Kousek od nás postavili nový Moebelix,takže nás to k celé přestavbě inspirovalo. Vymalovat jsme zvládly samy a pověsit nové hodiny a dekoraci taky. Ale s nábytkem je samozřejmě problém. Nejdřív jsme si to chtěly nechat dovézt,ale bylo to drahé a táta se nabídnul,že tam s náma sjede,jen si mám zaplatit zapůjčení vozíku za auto.
No,vzhledem k tomu,že 20 let neřídil a teď jezdí asi tak jednou za 3 měsíce se mi do toho 2x nechtělo,ale tak souhlasila jsem.
V Moebelixu už čekal na vyzvednutí rozložitelný gaučík a ještě jsme chtěli koupit komodu a alespoň televizní stolek z obývací stěny,kterou jsem si vybrala.
Je pravda,že jsme do táty po cestě obě šily ale proto,že jel hrozně. Navíc ani nevěděl,kde se u něj pouští ostřikovače ,aby si umyl sklo a neco přes něj vůbec viděl. No nic.
Dojeli jsme do Obi,protože můj velevážený táta se dušoval,že tam půjčují vozíky za 50 kč na hodinu. Jak se ale ukázalo,musí tam mít člověk nejdřív velký nákup a pak mu vozík půjčí a to ještě výjimečně. Poradili nám ale přímo půjčovnu,která se nacházela kousek dál. Našli jsme ji a bylo nám sděleno,že za menší vozíček zaplatíme 400 kč na den. No co se dalo dělat vyplázla jsem 4 kila a vozíček nám byl zavěšen za tátovo auto.
Cesta do obchodu byla jakž takž. Až na to že na výjezdu z půjčovny nás jedno auto pustilo,čímž zbrzdilo asi dalších 5 aut a táta než se rozjel,tak to byla věčnost,což se projevilo nespokojeným troubením toho auta,co nás pustilo.
Když jsme pak jeli po kruháči,táta bezmyšlenkovitě hako vždy tam prostě vjel,bez toho aby si uvědomil že má za sebou ještě ten vozík což způsobilo brzdění auta za námi. Vůbec netušil zda je na hlavní či ne a prostě předpokládal.
Už předtím jsme nejeli v nejlepším rozpoložení a teď se to ještě zhoršilo. Samozřejmě jsme tátu na chyby upozornily a strhla se pěkná hádka,při čemž táta na nás řval v autě ať držíme huby. Když jsme vylezli,měla jsem toho fakt dost a jelikož hádka pokračovala,bez okolků jsem mu nahlásila,že není schopnej přiznat chybu,když mu to člověk říká. On,že se na to příště vysere,aby s náma někam jezdil. No a já mu řekla,že si ten odvoz radši příště zaplatím a ušetřil si tyhle hádky,na což mi bylo odpovězeno něco ve stylu "si to zaplať ",ale už pořádně nevím,protože to už jsme se dohadovali v obchodě a já šla dopředu. Mamka byla taky vytočená ale už se nedalo svítit.
Navíc stěna,kterou jsem chtěla bude naskladněná až v dubnu a já nutně potřebovala tu komodu ,aby jsem se mohla zbavit staré skříně. Vybrala jsem tedy jinou,hodně podobnou a barevné stejnou a zbytek stěny si zamluvila na duben.
Zaplatila jsem a jeli jsme ke skladu. No a pak domů. Cestou domů bylo ticho,až pak se mě mamka zeptala ,jestli bych nechtěla ještě konferenční stoleček že mi ho zaplatí. No táta se samozřejmě rozčílil,že už na to sere ,že nikam nejede už a tak jsem řekla ať to nechá být,že si ho koupíme jindy. Už jsem si v duchu plánovala,že jestli mám dát 400 za vozík a plno keců a nebo 1000 bez žádných problémů okolo,tak to si radši zaplatím tu tisícovku.
Hlavně že vozík za moje peníze ještě dnes ráno využil a odvezl si nějaký věci do sběrnýho dvora. Kdyby ho vrátil,tak neřeknu ani popel ale takhle by mi mohl dát alespoň dvoustovku. Mamka jela s nima a i tátovo brácha. Ten už mimochodem kolikrát říkal,že táta jezdí hrozně. Prý ji táta řekl,že jestli chce mít kecy jako včera tak si může hned vystoupit. Tak byla mamka zticha. Jen si utrousila u radaru drobnou poznámku "hm,57" a on že prej a co,že dobrý a mamka mu řekla,že se v obci jezdí 50 a on že si myslel že 60. Nojo pan chytrej,jako vždy. Koleje prý předjížděl na čtyřku a na kruháči mu brácha říkal "bacha bacha!" Protože to tam do nich málem někdo narval. Mamka už byla zticha protože s ním to prostě nemá cenu.
Já vím,že on má papíry dýl než my ale to neznamená že umí jezdit. Včera jsem mu zase říkala já,proč si nedá pětku,když má to chudák auto 3000 otáček a on že dá pětku až když jede stovkou. Tak jsem mu řekla,že pětka se neřadí kvůli rychlosti,že přece nemusí jet takhle rychle,aby měl pětku,na to ale nic neřekl. Už by přece měl vědět,že se řadí podle otáček motoru...Ale komu není rady...
Takže výborný. To zas bude řvaního,až bude muset ten nábytek dávat dohromady.

Pissed of. All the time.

6. února 2018 v 7:27 | Danneel |  Články
Poslední dobou jsem pořád nespokojená a nasraná.
Nejdřív mě vytáčely volby,pak táta,ustavičně otravující s migrantama a teď je to všechno dohromady.

V práci mě štvou audity,štvou mě lidi kolem mě a jejich absolutní nezájem o mou osobu,který tu byl teda vždycky,ale ted mě to točí nějak víc,štve mě,jak se 50x musím podívat do tašky jestli mám mobil nebo klíče od auta,i když vím,že jsem si tam ty věci dávala,ale podívat se prostě musím a štve mě i blížící se preventivka u zubaře protože zubaře naprosto nesnáším .
A pak je tady ještě ta holka z naší vesnice,která se na oko začala zaobírat stejným koníčkem jako já,ale narozdíl ode mě ještě nic nepředvedla a už sbírá pochvaly a lajky,zatímco já to dělám 10 let a všichni na mě serou což se slučuje se vztekem směrem na ten naprostý nezájem o mě.
Ne,moment,on už to není můj koníček ale neskutečný a obrovský zklamání,boj,kterej me už fakt nebaví bojovat když já skoro umírám od ran a šrámů a pak si přijde pipina která ani ten boj nemusí začít a už vyhrává.
Mám vztek na sebe a na celej svět. To,co mám v hlavě,co jsem prožila a i teď prožívám,nikdo neví a nikdo z těch sráčů by to zdravej neustál,ale já stejně zůstanu vždycky jako ta,co nikdy nedostane žádnej kredit.
Mám toho všeho fakt dost.